Josef, vstoupil jsi na "tenký led"- tady o tom moc nevíš, protože nefotíš takové objekty

.
Tvoje Leica na to není..
Raději jsem to "opsal" aby nedošlo k nějakým .....
:: Bod 3) Režim AF
Třetí podstatná věc, se kterou musíme počítat a optimálně nastavit dle situace, je samotný režim autofocusu, neboli jakým způsobem vlastně chceme, aby AF pracoval! Opět zde máme v principu dvě možnosti – konečný vs. „nekonečný“ neboli „jednorázový“ vs. „průběžný“. V prvním případě hovoříme o jednorázovém AF (One Shot = Canon, AF-S = Nikon, S-AF = Sony), který pracuje systémem: „Zaměř – Namáčkni – Uzamkni!“. Jak již název napovídá, jedná se o režim použitelný na všechny statické scény, ale též na scény, kde sice může být nějaký pohyb, nicméně není nijak výrazně rychlý, a hlavně – vzdálenost fotografovaného objektu se vůči fotografovi nemění!! Fotoaparát v režimu „jednorázového AF“ čeká, až mu ukážete hranu ve scéně, na ni zaměří a poté můžete exponovat. Zaostření je zároveň signalizováno v hledáčku – jak vizuálně (bliknutím AF bodu v hledáčku), tak zvukově (pípnutím). Pakliže z jakéhokoli důvodu nezaostříte (málo světla, žádné hrany, nebo jste prostě příliš blízko), ostřící automatika vám „nedovolí“ exponovat (nelze fotit/nedojde ke sklopení zrcátka + otevření závěrky)!
Druhý režim AF je označován jako „kontinuální“ (průběžný) a značí se „Ai Servo“ (Canon), AF-C (Nikon), C-AF (Sony). Na rozdíl od předchozího „Single-módu“ má však „kontinuální AF“ nekonečný chod – nikdy se nezastaví. Fotoaparát při namáčknutí spouště ostří neustále a snaží se tak udržovat objekt v aktivní ostřící oblasti (bodu/bodů) ostrý po celou dobu, kdy držíte spoušť namáčknutou. Na rozdíl od „single“ ostření tak lze pořídit snímek kdykoli - bez ohledu na to, zda je či není dobře zaostřeno. Na druhou stranu zde logicky nelze uplatnit fintu „Point-recompose-shot“ (s namáčknutím a překomponováním snímku). Zde je však důležité upozornit na fakt, že v kombinaci s kontinuálním ostřením fungují opravdu spolehlivě pouze objektivy vybavené ultrazvukovým ostřením. Takže například pro sportovní fotografii je nutností sklo s „ultrasonickým“ ostřením (USM, HSM, SWM...).
Kontinuální (servo) AF funguje dobře u objektů, pohybujících se konstantní rychlostí směrem k fotografovi, selhává však, mění-li se směr i rychlost pohybu. Proto mají některé fotoaparáty ještě tzv. prediktivní neboli inteligentní ostření (AF-I, Ai-focus), které se snaží předem odhadovat polohu pohybujícího se objektu. Jedná se vlastně o jakýsi hybrid mezi „jednorázovým“ a „průběžným“ ostřením, nicméně výsledky jsou značně diskutabilní a (dle vlastních zkušeností) jde spíše o metodu „pokus - omyl“; zkrátka, někdy to fotoaparátu „vyjde“, jindy nikoli.