Mák mi dnes volal, že tomu nemůže uvěřit, jaké hovadině věnuju pár let svůj čas.

Tak to zkusím trochu osvětlit. Ano, je to hovadina, kterou málo kdo využije a málo kdo to taky zkusí (a proto to taky dělám, že ten směr nebude nikdy stádovou / masovou / konzumní záležitostí), takže to moc patentovat ani nemá smysl. Ono to navíc ale není ani něco příliš originálmě vymyšlenyho, protože něco podobnyho si nejeden člověk už udělal. Třeba aj Josef si podobným způsobem digitalizuje filmy menších rozměrů. Jen tohle je trochu dovedeny do extrému.
Jde prostě o digitalizaci transparentní předlohy (filmu). Ale tak, abych z něj vyždímal maximum na dnešní dobu (dokázaly to třeba podobným způsobem bubnovy skenery, ale jejich vývoj umřel někdy kolem roku 2003 nebo tak nějak a od té doby se přece jen digitální technika posunula kupředu). Jde v tomhle stroji teda o takovy dostání digitálního RAWu z filmu. RAWu, který bude mít parametry momentálníma digitálama nedostupny (včetně středoformátových digitálů).
Akorát to není (primárně není - ne že by to na to nešlo taky použít / napasovat) na digitalizaci pidi políček, ale hlavně pro políčka velkyho formátu a ultravelkyho formátu. Momentální maximum cca 12x20" (ale šlo by ubastlit i víc), tj. aktuálně pro digitalizaci políčka o rozměrech až 305 mm krát 508 mm. Což je obrazový záznam, který je takový opak toho co se cvaká mobilem a rve hned po cvaknutí na fééjsbůůky horem dolem zleva zprava ....
Konkrétně by výsledný RAW měl mít lepší parametry v bitové hloubce, kdy dnešní digitály mají převážně 14 bit A/D převodníky. Tady u tohoto RAWu bude výsledek čistě 16bit (a počet kanálů podle toho, jestli to bude čb (jeden) nebo barva (pak minimálně tři kanály, a to podle zvolenyho barevnyho prostoru)). Dosaženy toho bude nepřímou metodou. Druhý parametr RAW souboru je pak rozlišení, od kteryho se odvíjí do jak velkyho tisku je to až použitelny. Rozlišení nebude konstantní parametr, protože prostě políčka filmu můžou mít různy rozměry. Momentálně nejčastější u mě je 8x10", ale uvažuju ještě krom 12x20" nad rozměry 12x12" (proto taky
http://12in.cz kdy jde o u mě oblíbený čtvercový formát, jen trochu jiný než je zvykem u 6x6, kde to je cca 56x56 mm - tedy v tomto případě je to 305 x 305 mm) a 8x12" (takový prozměnu "ekvivalent" kinofilmu co se poměru stran týče).
Rozlišení výsledku krom rozměru políčka závisí ještě na "hrubosti digitalizace". Momentálně můžu digitalizovat makrem 1:1 (cca 4000 DPI), 3:1 (cca 12000 DPI) a 5:1 (cca 20000 DPI). Pokaždy ale výsledek (pro získání co nejkvalitnější 16bit hloubky) resampluju na pětkrát menší rozlišení, co přibližně odpovídá výsledné digitalizaci při 800 DPI, 2400 DPI a 4000 DPI.
Pro filmovy políčko 8x10" od okraje k okraji (tedy když nepočítám, že musím ořezat kazetou zakryty okraje) to dává výsledek 51.2 Mpx (při digitalizaci makrem 1:1), 460.8 Mpx (při digitalizaci 3:1) nebo 1280 Mpx (při digitalizaci 5:1).
Při maximu 12x20" a makru 5:1 to potom tedy bude 3840 Mpx (tj. 3.84 Gpx).
Před vznikem tohohle stroje sem si zvolil požadavky pro první vzniklou verzi:
- co nejnižší cena (proto bastlení alá lepení ozubených koleček na krokáče)
- využití maxima užívané techniky (5DII, MP-E 65mm, PC) a dokoupení jen nejnutnější další fototechniky s tím, že ji využiju aj jinde (záblesk Elinchrom ELC Pro HD 1000)
- v maximální míře automatizovat proces, aby mi nemusely procházet rukama tisíce dílčích snímků (to znamená nafocení přes automatizovaný počítačem řízený stůl - to je na tom krátkém videu, a pak následné, po pár ručních zásazích, dávkové / naskriptované zpracování získaných souborů vedoucí k jednomu výslednému pseudoRAWu)