Ahoj přátelé!
Tak jak Bohouš naznačil, zúčastnil jsem se včera, svatby jedné ze svých mnoha vnuček.
Tak alespoň jeden obrázek z této akce.
Na druhém obrázku je ta nešťastná dlažba.
Abych se přiznal, původně jsem chtěl nechat Jarouše v tomto sporu trochu vymáchat a podpořit Bohouše. Alespoň za tu magentou štrejchnutou kočičku na parapetu, kterou Jarouš tak úporně a trochu i nemyslně hájil, ale jak se říká, co nemáš rád u jiných, nedělej sám!
Takže Bohouši, Jarouš má tentokrát pravdu a zbytky nesprávných barevných fleků na obrázku zůstaly.
Jak jsem už psal, objektiv HELIAR 15 mm se nechová ve spolupráci s Leicou úplně dobře a obrázky z něj je třeba ještě korigovat v programu CornerFix. Tuto korekci jsem ale neprovedl úplně nejčistěji a Jaroušovo vytrénované oko z jeho magenty

si toho povšimlo.
Přikládám sem proto ještě jeden obrázek, který nebyl protažen tímto opravným filtrem, aby bylo lépe vidět, jak by dopadly obrázky pořízené tímto objektivem bez oné dodatečné úpravy. Objektiv je jinak vynikající a zbavovat se ho nechci. Při jeho použití ale musím tuto jeho vlastnost respektovat.
A proč to vzniká? Leica má jako jeden z mála fotoaparátů velice krátkou pracovní vzdálenost objektivů. Jinými slovy, poslední čočka objektivu je velice blízko čipu a na jeho okraj a hlavně rohy dopadají potom paprsky z objektivu pod hodně velkým rozevřením a to se potom takto u extrémně širokoúhlých objektivů projevuje. Leica sama má v tomto ohnisku jen objektiv TRIELMAR, který má ve svém nejkratším režimu ohnisko objekktivu 16 mm, což je dost blízko HELIARu, ale jeho cena je pro mne neúnosná. U něj je tato nezbytná korekce už provedena ve fotoaparátu a snímky jsou potom trochu jiné. Z důvodu jeho ceny si ale raději komplikuji práci s mnohem levnějším HELIARem.
Navíc, jsou objektivy Leicy řešeny ( pokud to ohnisko dovolí ), jako
objektivy telecentrické, což znamená, že převážná většina paprsků dopadajících na objektiv, dopadá na něj kolmo a tyto nepříjemné jevy nevznikají.