Zdarec, Pedroz, u cest to bývá, to je i tady

někteří lidi jsou prasata... náprava by mohla být velice jednoduchá,
víc mí to vadí v lese a u vody

K fotkám z lesa
Daněla (co vypadá skoro jako srnka) zprvu jen líně ukazovala zadnici. Pak se přihnala vlčice a před tou úprkem běželo několik danělích kamarádek. Z poklidného odpočinku okamžitý běh o život a to vše, tak patnáct metrů ode mě.
Okamžitá moje reakce byla provázena povelem - Zpět! Vlčice se zarazila, podívala kdo jí to kazí radost a svižně vyrazila k mojí osobě. To už jsem si všimnul, že má na tlamě koš. Očividně přátelské zvíře se mi začlo otírat o nohy, podrbal jsem ji za uchem s dotazem kde má páníčka? Otočila hlavou na pomalu přijíždějící rodinku na kolečkových bruslích. Páníček byl v klidu, přírodě je prý jasné kdo je predátor a kdo potrava...
Tak jsem mu trochu promluvil do duše, pochválil psa a vydal se po svém... ono totiž nebývá vždy happy end
