Jarouš píše:Myslím, že je zcela evidentní, že se jedná i vzadu o hydraulické kotoučové brzdy. Nějaká mechanická parkovací brzda pro stání ve svahu tam taky určitě bude, možná je na SDIM0525pic. vlevo pod blatníkem dokonce i vidět.
Asi to tak bude.
Pamatuji ještě doby, kdy po Praze jezdilo hodně vozů tahaných koňmi. Nejčastěji to byli mlékaři, pošťáci, uhlíři, ledy do hospod, pivovary a pod. Nevzpomínám si, že by dříve měli kočí jinou brzdu u těchto povozů než dřevěné špalky přitlačované na obruče zadních kol a ovládané kličkou se šroubovým převodem na boku vozu. Veškeré provozní brzdění ale obstarávali většinou kočí samotnými koňmi.
Od těch kotoučových, současných brzd bych si ale stejně nějaké snadné brzdění nesliboval. Myslím, že bez posilovače to musí být pěkná makačka! Asi takto kočí pro jistotu přibrzďuje hlavně když nastupují, nebo vystupují cestující, aby se nepohnul kočár. Dost možná, že jím také tyto brzdy předepsali úředníci z Evropské unie a ti dříve k naši obrovské smůle neexistovali!
Tak foveoňáci promiňte tuto malou vsuvku, ke které jsem byl vyprovokován obrázky kočárů!
P.S.
Dříve také ale nebyly pogumované obruče a na ocelových se asi špalky brzdilo jinak.
A když kůň udělal svou potřebu na silnici, tak to kočí neřešil. Byla to práce metařů, kteří jezdili po Praze s kárkami a ti měli košťata s ocelovými háčky na konci násady, aby mohli silnici očistit i mezi dlažbou. A fungovalo to.
Ve Vladimírce v Nuslích, kde jsme bydleli, to ovšem byla záležitost malého Pepíčka, který byl "vyhnán", aby v kyblíku přinesl tento poklad domu na kytičky. Byla to pro mne dosti potupná povinnost a pochopitelně jsem dělal vše, aby mě při ní neviděli mojí spolužáci a hlavně spolužačky!
