No, tak sofistikovaný zase ten můj krám není

. Stejně musím koupit něco nového a dát ho na druhou stranu baráku, aby
na něho nevalilo odpoledne slunko, jinak při vedrech vyleze dost přes čtyřicet a pohled na to mě psychicky ubíjí

.
Já jsem si na Radegasta zvykl poměrně pozdě. Do dvaceti let jsem pivo nějak moc nepil, v Brně jsem začal víc

, pak vojna v Přerově,
tam ani nevím, jaká značka to byla. Až jsem už byl zpátky doma, tak jsem začal s Radegastem, ale desítkou. A jednou jsme s kámošem
seděli v dělnickém domě, desítka nebyla, tak dvanáctku. Vypili jsme jich každý sedm a domu jsme šli se zpěvem

.
Ráno do práce (tehdy to ještě šlo, jen se dat nachytat), v hlavě buchar a vzpamatoval jsem se až před koncem směny pod sprchou

.
Tak to byl takový můj křest Radegastem 12

. Pak už to šlo jak po másle

.