Nojo, se mnou je to těžký, chodit jsem začal u Praga-Baby, co děda měl...postupně, stále děda měl nějaké auto a jezdili jsme na výlety, většinou na houby a koupání. Mám na dětství hezké vzpomínky...
Táta nikdy řidičák neměl, říkal, že by si nemohl dát pivo.
V mých 18 táta koupil pro rodinu starého Forda V8 jasně, že já, jako jediný vlastník ŘP v mých 18 letech jsem vozil rodinu...
Pak vojna ve 20 a to se mi moc po auťáku stýskalo. Dělali jsme řidičáky a já, jediný ho už měl, na auto i motorku...povozil jsem se s Gazíkem, když jsme cvičné jízdy s V3S dělali...
Řídit mě nechali...bylo aspoň trochu prima...
Po vojně, koupila se Tatra 87 co H+Z s ní svět objeli...postupně jsem motor vyměnil a když prdla poloosa v Táboře, tak celou hnusně velkou převodovku s diferákem jsem zgenerálkoval...
Už mě to nebavilo, tak jsem koupil v 69 roce za 33 Oktavku, jasně lepší Spartak to byl, ale na šrot to vše bylo...tak znovu známá písnička...vše komplet podvozkově zgenerálkovat...
To se psal rok 1969....od té doby, mé auťáky, bylo by na román, velké i malé se střídaly...samé šunty...
Léty doba dozrála a už jsem pod auty ležet nemusel...byla nová...několik jsem jich vystřídal, benzin i diesly...

Měl jsem výhodu, po vojně, dělal jsem garážmistra u velké stavební firmy, pak dopraváka, postupně nákupčíka ND i vedoucího autodílny...prostě život můj, smrděl šmírem, naftou a benzínem...dnes už jen v 70 vzpomínám, jaké to s auťáky hezké i špinavé bylo...
