Mám v bytě památeční pohorky, koupil jsem je v roce 1973, pětkrát vyměněná podrážka, ale čím jsem starší tím se snažím nosit lehčí boty. Jo a dnes bych ševce, který by mi ty pohorky opravil stejně nenašel
Žádný mech já mám poctivé wibramy. Ale jak říkám těžká boty. Nepostavil jsem je k popelnici, jenom proto, že k nim mám takový ten vztah. Však i na Rysy, mě donesly
Píšeš vztah...mám ruksak, s ratanovou kostrou z roku 1958...kdy jsem byl na horách se školou... Musí být v garáži, byl jsem s ním naposledy v Tatrách v roce 1990 a žena se za můj ruksak styděla, tak na druhou výpravu do Tater byl ruksak se svařovanou drátěnou kostrou, strašnej šmejd, už není...
Polovinu zkonzumujeme hned případně dám mamce, strašně ráda sbírala, ale teď 85 už na to nemá. Zbytek osmažíme a zamrazíme v mikrotenových sáčcích. Celý rok, jednou týdně koprovka z hub
Mařenka šla na zábavu a ostražitá matka s ní poslala mladšího bratra Pepíčka, aby ji hlídal. O půlnoci se Pepíček vrátí sám a matka okamžitě vyzvídá, kde je Mařenka. "Ona si s Frantou v lese sundává kalhoty. Mně se čurat nechtělo, tak jsem šel domů."
Tak to u nás to stále vrčí a seká, až hlína lítá...máme několik traktůrků se sekačkou, sběrnými koši, tam fukar nepředstavilně hučí...hrůza, kdo po noční spí, péči o zeleň proklíná...
Ona taky hejrup parta nezaměstnaných, vyžaduje pracovní náplň...
Zašel jsem si umýt brýle, konečně vidím na monitor. A uvařil jsem si kafe od osmana , ten pes se ani z křesla nezvednul. Líný je, správně mě má doprovodit