Není dopravce jako dopravce.
Třeba takový Dopravní podnik hl. města Prahy. Do jízdenkomatu jsem vhodil padesátikčku, jízdenku nevydal, a aniž by poděkoval, tak si minci nechal. Mladík mi poradil dozorčí metra. Tam mi paní řekla, že se to běžně stává, že padesátikačky automaty někdy takto sežerou, že je potřeba do automatu pořádně třísknout.

To ale v návodu jaksi není napsáno. Mezitím za mě do toho automatu třísknul onen mladík a padesátikačku mi podal

Když se chce, tak všechno jde i s úsměvem na všech stranách. Ale DP se nevzdal. V tramvaji For City jsem si cvaknul jízdenku a koukám na ni, co to v Praze vymysleli za označení, kde je jaksi zašifrovaný datum a hodina. Jízdenka byla označena jen z části. Přeražená by byla neplatná, špatně označená také. Snaživý revizor by si asi na mně zmlsnul. Šak ty nové tramvaje něco stály, nějak se na ně musí vydělat. Tož né? Takže jsem pak vystoupil z tramvaje, vytáhl jízdenku novou a nastoupil do tramvaje staré. Tam mi strojek už jízdenku označil řádně. Takže DP se nakonec podařilo obrat mě alespoň o 24,-Kč

Příště půjdu pěšky a basta!
Zato můj oblíbený dopravce mi nabídnul pití, kávu a noviny zdarma, žádnou jízdenku po mně nechtěl a přitom jsem si lebedil v samostatném koženém křesle

Život je boj, boj, který je předem prohraný. Přesto musíme stále bojovat.