Toto nemusíte číst 445 Pokračování na vlastním...

[Hejhulák]

Třetí série...

[Hejhulák]

A další...
Za povšimnutí stojí u německého letadla (0325) špinavá směrovka u trupu. Ptal jsem se na stojánce na letištní ploše, jestli jim to létá na uhlí , odpověď byla, že ještě ne. On když přistane a dá reverz, tak výfukové plyny jdou kolem té směrovky a tím samozřejmě trpí a je silně špinavá.

[Hejhulák]

Když už jsou tu ta letadla, tak dám pár snímků z letiště na Madeiře, kde jsme čekali na zpožděný let. Z terasy byl pěkný výhled na celé, skoro miniaturní, letiště.

[Hejhulák]

A dalších 6 fotek, ať tu něco je...
Později přidám nějakou tu fotku z Madeiry mimo letiště. Byli jsme tam týden, tak cosi mám ...

[Hejhulák]

Každý rok koncem října se na malé stráni u vesnice Tichá, poblíž Frenštátu pod Radhoštěm, objeví desítky vyřezávaných dýní. Ani letos tomu nebylo jinak, celkem jich tam bylo 106!
Z ruky jsem udělal pár obrázků, tak to berte s rezervou. A pokud se v té době vyskytujete poblíž, určitě to stojí za shlédnutí. Já tam s vnoučaty jezdím už hodně roků a vždycky je to zaujme...

[Hejhulák]

A druhá část fotek dýní.
Vysvětlivky netřeba!

[Hejhulák]

Dnes ráno jsem v 5:30 vstal a posléze vyrazil autem do husté mlhy směr Jistebník nad Odrou. Jako každý rok touto dobou začínal výlov rybníka Bezruč. Byl jsem tam bezkonkurenčně první , jen pár rybářů posedávalo v jejich hrázní budce a probírali nepřítomné, aby se nějak zabavili, než to celé začne. S počátkem svítání vyrazili do ledové vody. Ona ale byla vpodstatě teplá, protože okolní vzduch měl -3°C.
Tak začali ryby nahánět do sítě. Používali k tomu klacky a lopaty.
Když na ryby, tak jedině s lopatou, jak jinak! .
Postupně tedy rybičky nahnali do místa, kde je mohli uvěznit v síti a následně vytáhnout z vody. Postupně na místě přibyli další návštěvníci s fotoaparáty, ti zkušení dokonce ve vysokých gumácích.
Takže velká sláva.
Ryb se vrtělo ve vodě velké množství, nevypadalo to na nějaký propad, jak někteří hlásali dopředu už od léta.Po vylovení první desítky košů s rybami jsem se vrátil k mé plechové nádheře a odjel domů. I v pátek potřebuje naše chlupatá teroristka procházku a také jsem musel vykonat nějaké ne úplně malé množství práce, zákazník nepočká.
Tak tu dám pár fotek z výlovu, byla, jak píši výše, silná mlha, tak proto jsou ty fotky takové šedivé.
Ale rybáři opět měli oranžové rukavice, tak si na ruce viděli a to bylo hlavní!
Šéfové měli rukavice žluté, ti jen dávali rozkazy .

[Hejhulák]

Další várka obrázků z výlovu...
Dokonce to chvíli vypadalo na masakr motorovou pilou ...
Ale ta posloužila jen na nařezání dřevěných špalíků k podložení kádí a van na ryby.

No a viděl jsem i létající rybu. Co to bylo zač nevím, nepředstavila se!..

[Hejhulák]

Protože byl rybník skoro celý vypuštěný, měli na okraji v mělké vodě kormoráni hody!
Kolem nich létali racci a plavaly kačeny.
Vodní ptactvo si užívalo, prostě krása...
Z výlovu je to vše... další bude za rok.

[Hejhulák]

Už jsem tu dal několik snímků z letiště na Madeiře, z čehož vyplývá, že jsem tam byl...
Dám tu tedy sérii fotek z tohoto krásného ostrova.
Už přílet je zajímavý, letiště není z nejdelších a hlavně se jmenuje po stále žijícím člověku - Christianu Ronaldovi, místním rodákovi.
Nejprve dáme hlavní město Funchal a jednu z jeho botanických zahrad. Z té zahrady je vidět jeden z mnoha tunelů, kterých tam je přes 150! v celkové délce cca 100km.
Ostrov jako takový je sopečného původu, velké kopce, takže tunely významně zkracují cestu z jednoho konce ostrova na druhý. Nejdelší tunel má něco málo přes 3km.
Slavného rodáka, Christiana Ronalda, vidíte všude - trička, šály, ručníky, hrníčky atd. atd.

[Hejhulák]

Dáme další sérii, tentokrát z tržiště ve Funchalu

[Hejhulák]

Tentokrát se zaměříme na Funchal a nějaké ty přírodní zajímavosti. Hned na začátku je fotka nejstaršího kostela na Madeiře, kde se měl údajně ženit Ronaldo, ale byla to jen fake news... Oženil se úplně jinde!
Měli jsme možnost ochutnat místní víno, bylo vynikající (udělal jsem výjimku ).
Ovšem přírodní park Fanal, známý svými mlhami, nezklamal. Ještě, že bylo vidět aspoň pod nohy. Krávy tam nechaly dost hromádek, jejichž přehlédnutí by docela smrdělo.

[Hejhulák]

Tak se podíváme dál na Madeiru.
Zajímavé jsou levády, tedy vodní kanály, které vedou vodu z jedné části ostrova na druhou, kde tolik neprší.
Kolem nich jsou stezky, po kterých dnes spíš chodí turisté, ale i místní správci, kteří kontrolují, zda je leváda v pořádku.
Tradiční alkoholický nápoj je na Madeiře poncha, směs silného alkoholu s ovocnou šťávou a medem.
Navštívili jsme asi nejznámější bar, který Ronaldo koupil a daroval paní, která ho měla původně jen pronajatý. Ona paní totiž pomáhala rodině Ronaldových v době, kdy ještě nebyl vůbec známý a tím méně slavný. Christiano se jí tak odvděčil za její nezištnou pomoc v v počátcích jeho hvězdné kariéry.

[Hejhulák]

A budeme pokračovat...
Vykoupali jsme se ve vulkanickém jezírku, tvořeném několika propojenými vodními plochami.
Na konci 19. století se na Madeiře léčila i Sisi. Hledala klid pro své pocuchané nervy (měla strašně přísnou tchýni) a léčila si zde své plíce. Z ostrova se vrátila v plném zdraví s posíleným sebevědomím...
Zajímavá byla i socha W. Churchila, který na Madeiře často pobýval, po válce zde sepisoval své paměti a užíval si krásy ostrova a klidu.
No a Pico de Radio jsem tu dal spíš pro pobavení, jako radioamatéra mě ten název docela zaujal.
Dříve tam byly vojenské vysílače, dnes už jen lokální radiostanice.

[Hejhulák]

Pokračujeme v průletu nad Madeirou.
Na místě nazývaném Balcoes je nejen krásný výhled do krajiny, ale jsou tam krotcí ptáci, kteří lidem zobou z ruky. Ovšem ochránci přírody jsou skoro nepříčetní, protože prý si ti ptáci nebudou schopni najít potravu sami a tím ztratí své přirozené schopnosti přežití.
Typické malinké domky prvních obyvatel Madeiry stavěli místní farmáři už někdy v 15. století, předtím byl ostrov neobydlený.
Byly velmi malé, strmá střecha kvůli nepromokavosti v silných přívalech deště, lidé tam vpodstatě jen spali, vařilo se často venku, aby bylo menší nebezpečí požáru doškové střechy. Při té "velikosti" se nelze divit.

[Hejhulák]

Tak ještě nějaká ta leváda se spoustou květin kolem. Ta žlutá je nějaká příbuzná zázvoru.
Socha Ježíše byla na Madeiře jako vůbec první, daleko dřív, než v Rio de Janeiro.
Poslední dvě fotky ukazují již zmíněný kopec Pico de Areiro s vojenským radarem.

[Hejhulák]

Tato část povídání o Madeiře je věnovaná místní palírně v Porto da Cruz, kde vyrábí světoznámý madeirský rum. Pálí se vždy jen několik měsíců v roce, zpravidla v období našeho jara (březen - květen). Pochopitelně se k výrobě používá cukrová třtina, jinak by to nebyl rum, že ano?!
Palírna je stará téměř sto let (1927), pohon strojů byl zajištěn parním strojem. Do dneška se strojní vybavení pohání párou. Je to poslední parní palírna na světě! Stroje pochází z konce 19. století!

[Hejhulák]

A máme tu poslední část této reportáže.
Nejprve se zastavíme v kostele Nossa Senhora do Monte, kde je pochován poslední český král (a rakouský císař!), Karel I. Habsburský, který na Madeiře skončil v exilu po roce 1918. Zajímavostí je, že je tam jen tělo krále, jeho srdce je ve Švýcarsku v hrobě jeho ženy Zity.
Pod kostelem je velká botanická zahrada, kolem jejíž zdi jezdí dřevěné sáně zvané Carros de Cesto. Řídí je vždy dva Carreiros, kteří mají na botách speciální podrážky z pneumatik, aby měli brzdný účinek. Cesta byla (a je) z čediče, proto tvrdé dřevo po ní tak krásně klouže.

Tak a to je vše, snad vás to trochu navnadí k návštěvě krásného "ostrova věčného jara".
Jen tak mimochodem, název ostrova znamená "dřevo". To bylo to jediné, co zaujalo portugalské mořeplavce v 15. století, když Madeiru objevili.
Fakta jsem si ověřoval s pomocí AI, tak snad jsem nenapsal úplné blbosti ...