Dobré ráno,

jsem tady, všechno to tu bedlivě sleduji a až se naučím fotit jako Vy všichni, kterým už pořád a stále dokola bych musel chválit jejich veledíla, a to by bylo jako nošení dříví do lesa, rád se vrátím

. Tady je skutečná fotografická kvalita, ale Pavlova povzbudivá slova a jeho osobité repliky-šťouchance od plic, nutící k ještě lepším výkonům, mě moc schází.
Takovej druhej se pro toto jeho vlákno už asi nenarodí. Slůvko asi by mělo vybudit u druhých očekávání, že naděje umírá poslední.
Makám na jednom projektu, který musím do Vánoc uzavřít a moc volného času nemám, protože makám 24 a 1/2 hodiny denně. Nedržím svačiny
Při té příležitosti jsem si myslel, že bych z Pod Bořně do Klacíkova, resp. na chalupu k Brouzdymu, mohl dnes, když zcela vyjímečně poruším zaběhnutý stereotyp bez svačiny, za tu půlhodinku k denní čtyřiadvacítce využít velmi účelně a dorazit ve svém kočkolapu pozdravit Josefa, sníst sváteční oběd, abych mohl zůstat i na večeři a hned třetí den po snídani, bych se Pod Bořeň, s napěchovaným odnosným nádobím třídílným, mohl zase spokojeně vrátit

. Targetovic skoro junák, by mě mohl na odnosné víko položit menší, kulatý, asi tak o průměru cca 80 cm, marcipánový dort i bez zabalení v celofánu.
Pravda, mohl bych jim svým velmi mladým věkem pokazit průměr, ale co, není nad to, poslechnout si rady od lidí, kteří mají už 3x přetočenej tachometr a tím pádem mají co předávat, nám, mlaďochům
