V rámci návštěvy pana docenta jsme prošli i Příbor. V zahradě piaristického kláštera je m.j. bylinková zahrádka. Je na ní i rozrazil. Hned jsem si vzpomněl na svoji maturitu před více než 40 lety. Jedna z otázek z češtiny byla na básníky mezi válkami. Vzpomněl jsem si jen na Wolkera, který byl rodák z Prostějova, kde jsem tehdy studoval.
Moje třídní za mnou došla k "potítku" a tak trochu mi napověděla pár jmen (díla jsem si už pak vzpomněl). V závěru dodala, že bych mohl zarecitovat kousek Nezvala, třeba známou "Na břehu řeky Svratky". Načež jsem odpověděl, že to ze mě nedostane ani násilím. "Ale čerta starýho, Milane", byla její odpověď.
Ani nemrkla, došla do knihovny a na stůl za velkou vázu s květinami položila knihu otevřenou na stránce s onou básničkou.
"Pak přečti první sloku", přikázala mi. Tak jsem tak i učinil.
Jen jednou jedinkrát v životě jsem tu báseň četl, do dneška si tu první sloku pamatuji

!
Na břehu řeky Svratky kvete rozrazil,
na břehu řeky Svratky roste nízká tráva,
rád chodil jsem tam, koupal se a snil,
na břehu řeky Svratky kvete rozrazil...
Podobně jsem na tom s H. Heinem nebo J. W. Goethem. Dvě básničky, které jsme se od nich učili, Lorelei a Röslein auf der Heiden, pravidelně se spolužačkou (dnes učitelka NJ a AJ) recitujeme na každoročním vánočním srazu bývalé třídy...