v čem byla největší potíž barevného vyvolávání doma? V nedokonalých materiálech Foma/Orwo, nebo v nestabilním domácím zpracování, nebo v něčem úplně jiném?
V dostupnosti materialu a techniky. Kdyz uz jsi sehnal kvalitnejsi materialy C-41/RA-4 nebo E-6/Cibu, tak byl problem sehnat k tomu chemii. Pokud sis to michal sam, tak to chtelo znamosti. Konfekcni sady a C41, E6 nebo dokonce Cibachrome byly zase na nase pomery dost drahe - aspon na moje a lidi v mem okoli. Krome filmu se tyhle veci nedaly ani nijde koupit. Proto hodne lidi delalo na papiry Foma. Orwo moc dobre na barvu nikdy nebylo. Jejich barevne papiry se u nas snad vubec neprodavaly, filmy sice ano, ale kdo se tim trochu zabyval tak spis sahl po Equicoloru, Agfe nebo si v Tuzexu koupil Kodak. Na kinematograficke Orwo se tocily filmy, ale fotky se z toho moc delat nedaly.
Technologicky proces se dal s trochou dobre vule udrzet v mezich toleranci, zejmena negativ, E6 dal trochu prace. Mel jsem stesti, ze jsem papiry mohl volat v takovem temperovanem a casovanem poloautomatu, ale pokud nekdo delal v miskach, tak to bylo o nervy. Nic neni videt a teplota se neda dost dobre udrzet, protoze se to male mnozstvi ohralo i rukama.
Dokonce byly pro amatery postupy, ktere fungovaly za nizsi teploty. Delat ale "barvu" rucne, bez jakekoli automatiky je pakarna a na automaty temer nikdo jako amater penize nemel. Ta automatizace obvykle koncila tak zhruba akvarijnim teplomerem a ohrevnym teliskem...