Edo, vůbec se Ti nedivím.
I já bych měl možná se svou postavou se pak dostat ven
Ty jsi ještě dost urostlejší.
Ale ti tři chlapi to zvládali v pohodě, někteří to dělají už 35 let a že by ani jinou práci nechtěli. Nejstaršímu bylo 72 let a byl z nich nejčipernější a nejzdravější. 63 letý po infarktu, problém s neuropatií, nejmladší 49 let vrozenou srdeční chorobou a dcerou s leukémií. K tomu měl má velké hospodářství s býky, slepicemi a třiceti ovcemi a denně dojížděl cca 100 kilometrů. Přesně v sedm ráno procházeli všichni tři v pracovnim odemcenou brankou. Elektriku už měli připojenou, takže hned do práce. Tedy po dobu šesti týdnů. I mnohem mladší by byli v invalidním důchodu, oni si na nic nehráli, makali. Takže neklesejme na mysli a nebuďme sráči. Výška toho "tunelu" byla 1.6 metru, takže jen v předklonu. Já bych se asi už nenarovnal. Naštěstí jsou i tací, kteří tuto práci rádi dělají. Klobouk dolů. Jinak bych byl ... Sekunda sedm, sekunda tam. Nijak se nehnali, ale v jejich věku nebylo možné po nich chtít více. Také každý den to dělali jen max. čtyři hodiny a jeden metr. Chlapci si se vším věděli rady, perfektní koordinace i logistika, neslyšel jsem od nich jediné sprosté slovo, nevykouřili jedinou cigaretu. Prostě pracovali. Nechtěl se věřit, že se trefí. Nejdelší štolu prý kopali 150 metrů, samozřejmě asi s deseti šachtami. Toto byla pro ně hračka. Klasický výkop v délce cca deseti metrů a hloubce 0,7 až 1,5 metrů se spádem cca 7% půl metru fajfka se spádem 100%, tedy pod úhlem 45°, abych se nemusel pohybovat v hloubce cca 1,8 metru, což by bez nebylo zrovna moc příjemné. A opravdu to nebyla žádná hrůza, v pohodě. Prostě jen chtít a nenaříkat. A ještě se dostat metrovým základem s velkými šutry do domu. Vše je ž v baráku, už jen napojit další větve, což už je hračka. Tím bych měl mít od hovnovodů konečně pokoj. Edo, já jsem myslem, že s kanalizací nějaké zkušenosti máš.
Život je boj, boj, který je předem prohraný. Přesto musíme stále bojovat.