Edo, pěkná apartura na úrovni
To už skoro věda.
Ta paní ale právě obhajovala nespravedlivě stíhané. Hodně se o ní tenkrát mluvilo, takže jsem si ji dal do hledáčku. Byl tam i Ruml, otec Jana Rumla. Také zajímavé postavy tehdejší doby. Tenkrát se zrovna jednalo o rozdělení Československa. Slovenští poslanci se s námi odmítali bavit. Takže nevím, čí byla chyba, že jsme se podle mě nesmyslně rozdělili. Na cimře jsem byl s tímto chalanom z Bratislavy.
https://www.ta3.com/clanok/1003714/host ... zlazy.htmlI zde vypadá skoro stejně, i košili má snad stejnou
On si mě určitě pamatovat nebude. Také nebyl společným státem moc nadšený, což mě docela mrzelo. Ale slíbili jsme si, že pokud bychom po sobě při rozdělování stříleli, tak jen slepými patronami.
Měl jsem problém s okem, tak mi napsal recept na kapky do očí. Byl to velmi fajn chalan. Na Slováky si nemůžu stěžovat. Ale ani na Pražáky ne. Asi jsem měl na lidičky štěstí. Naši ani já jsme nikdy v žádné straně nebyli. A ani já jsem nikde nikdy nevstůpíl a ani nevystůpíl.
Žádná strana mě nikdy svou ideologií nepřesvědčila.
Moje rodiče také kdysi na udání navštívili StBáci a prohledávali skříně, zda nemáme něco k zabavení. Máti totiž něco zdědila po strýci. Tedy jen část, ale hned to znárodnili, takže to nestačila ani převzít, neměli jsme nic, bydleli se mnou miminem na svobodárně. Zavření ale nebyli, nebylo za co. Ani to auto po prastrýci nezůstalo
Až tak hrozné to nebylo. Je lepší nic nemít, jsou to jen samé starosti, stres, nervy, děsná byrokracie, žádné dovolené, ...
Ale musí být i blbci, kteří se o něco snaží. Ne?
Takové auto by se ti možná líbilo
Život je boj, boj, který je předem prohraný. Přesto musíme stále bojovat.