S analogovým TV vysíláním pozemním příjmem to bylo buď s dobrým signálem bez duchů, čili odrazy signálu a to bylo jenom
na vyšších frekvencích, IV. a V. TV pásmo.
III. a I. pásmo bylo problematické, to už má tak dlouhou vlnu, že se to tlouklo a obraz dělal duchy.
Slabý signál šuměl, ale bylo to koukatelné, oko si zvyklo. Výpadky jenom při hodně slabém signálu.
U DVB-T je to tak, že do určitých procent úrovně signálu dobré a pak nastanou výpadky a nebo rovnou "náhlá smrt".
DVB-T má ještě možnost SFN, single frekvence network, jednofrekvenční síť na ten daný kanál, multiplex.
Výhoda je, že se nepřijímá z různých frekvencí a tím se ušetří frekvenční pásmo, protože každý stát má určité frekvence přidělené.
Nevýhoda je , že to je problematické někdy dobře "zfázovat, posunout v čase".
Přijímač může skákat z jednoho signálu na druhý z různých vysílačů na stejné frekvenci.
Druhý typ vysílání je multiplex na různých frekvencích. Výhoda je, že odpadá nutnost síť zfázovat, nevýhoda, že je použito více
frekvencí.
U analogového satelitního příjmu se projevovaly drop-outy, výpadky při slabém signálu, na jednu stranu pootočené antény
bílé a na druhou černé vodorovné čárky, až k výpadku signálu.
DVB-S s dobrým signálem je bez problému, se špatným je zase náhlá smrt.
To je i se záznamem v kamerách a podobně, dříve na kazetě v analogu drop-outy, v digitálu také, ale ty už nejdou zrekonstruovat
a úplně super je mít záznam na kazetě jako páskovou prolínačku se starým záznamem od dřív.
Kartové rekordéry pokud možno zdvojené, jinak se stane, že nepřinesete domů NIC