Toto nemusíte číst 445 Pokračování na vlastním...

[josef38]

Milane paráda! Škoda, že to roztaje.
Jindru zdravím! A ať zdraví nadále slouží!!!

[MakB]

29.2.2024 kontrola Brčálu, vše ok...

[Hejhulák]

Tak to je dobře, že tabulka zůstala!
Něco málo k zahřátí ...
Jen tak z pece rovnou na stůl, není času na hrdinství !

[Hejhulák]

A kdybyste netušili, kde to jsem byl, tak napovím...

[Stanley 900]

Zanzibar

[**lasta]

Fredie ....tak to závidím...
Byli jste tam u něj ubytovaní?

https://www.youtube.com/watch?v=36ncula ... nnel=VinzA

[Hejhulák]

Ne, nebyli jsme ubytovaní ve Stone town. Náš resort je cca 45 km od města. Zima tu rozhodně není, včera 37 ve stínu...
Nemít klimatizaci na pokoji, asi bychom se moc nevyspali. Stačily tři noci na Safari jen s větrákem, bez klimy. Kromě přírody, která je nádherná, je tu nepředstavitelná bída, byla místa, kde jsem foťák ani nevytahoval. Styděl bych se to fotit.
Nejdůležitější výrazy jsou tu jambo (džambo) = ahoj, no a potom hakuna matata = nemám problém.
Až budu doma (zítra), dám tu pár výrazů ve svahilštině .
A přidám pak i pár fotek.

[Hejhulák]

Jak jsem slíbil, tak popíšu krátkou reportáží naši cestu. Celé to bylo rozhodnutí za velmi krátkou dobu. V sobotu jsem zavrčel, že už mám plné zuby všeho a všech a prostě chci pryč. V neděli bylo objednáno a za dva týdny jsme letěli. Žádné očkování nebylo vyžadované, no tak jsme sbalili kufr (ano, žena vystačila jen s jedním velkým kufrem o 18,2kg!) a jeli do Blavy na letiště.
Moje zavazadlo byl, samozřejmě, fotobatoh (8,2kg). Tělo, 50/1,8, 24 - 105/4, 70 - 200/2,8, konvertor 2x, SD karty na cca 250GB?.
Mezipřistání v Hurghadě, dotankování, výměna posádky a letělo se dalších 5 hodin na jih. Po cca 4 hodinách letu kapitán oznámil přestup rovníku a posléze jsme přistáli na Zanzibaru. Ze zimy do rozpálené prádelny .
Vstupní vízum jsme vyřizovali na místě, byl to docela chaos, ale vše s úsměvem a hlavně "pole, pole, hakuna matata" (pomalu, pomalu, žádný problém).
Následovala cesta do resortu, cca 45km od letiště. Cesta byla zážitek na celý život. Jednak tam jezdí vlevo, což mi, jakožto řidiči, dělalo hodně zle. Ve spojení s divokou jízdou místního taxikáře jsem se potil, i když v autě byla klimatizace (zapnutá naplno, oni to neumí jinak). Kvalitu cesty radši nepopisuji, byla hodně špatná.
Přežili jsme, ubytování krásné, klimatizovaný pokoj s jedním malým gekonem (údajně lidi nežere a funguje jako živá mucholapka).
No a hned v pondělí ráno v 5:00 nás opět vyzvedl taxík a na vnitrostátní letiště na transfer na safari. Letěli jsme Cessnou 208 (12 osob + dvě místa pro piloty), let v klidu a pohodě, necelou hodinu.
Po přistání na polním letišti nás už čekal průvodce, řidič a džíp. Protože jsme z celého zájezdu byli jen my dva, kdo chtěl na safari, měli jsme ho vpodstatě jako privátní. Jezdili jsme tedy jen ve čtyřech (my dva, průvodce a řidič).
Průvodce uměl solidně anglicky, tak domluva byla v pohodě.
Vjezd do parku podléhal registraci a po návratu následné kontrole, aby nezůstalo v parku nadbytečné krmivo pro divokou zvěř .
Oba afričané byli pohodoví lidé, velmi milí a vstřícní. Během pobytu v parku používali vysílačku ke spojení s ostatními vozy a sdělovali si výskyt zajímavých zvířat. Kupodivu nebyl problém se hmyzem, asi měl dovolenou také, protože vpodstatě ho bylo dost málo, rozhodně méně, než jsem očekával. Repelent jsme měli. Jestli fungoval? Nevím!

[Hejhulák]

Následuje malá botanická hádanka. Nic nevyhrajete, ale zajímavé to určitě bude .
Tak hádejte, co to je?

[josef38]

Milane hezká reportáž! A s tím levostranným provozem to znám z Kypru. Při přecházení silnice jsme si vždy málem ukroutili hlavu. A jízda taxíkem, to byl horor na každé křižovatce. Tedy ne pro řidiče, ale pro nás.
Ovoce nepoznávám.

[Hejhulák]

Samostatnou kapitolku si zalouží Didi, místní "přírodní člověk" z vesnice Mloka. Vesnice sama leží v těsné blízkosti NP Nyerere (jméno má podle prvního prezidenta Tanzanie, je součástí parku Selous).
Asi 2,5 hodiny, brzy ráno, jsme s Didim procházeli "walking safari", při kterém ukazoval, která bylina je k čemu dobrá, jak si žáby chrání nakladená vajíčka, jak vypadá buffalo spider, která stopa z noci je od kterého zvířete, co vše místním dává ten který keř nebo strom, která kůra je dobrá do voňavé koupele a nebo která vás zachrání v nemoci.
Vše doprovázené úžasným divadlem, kdy i Mistr Čejka by měl hodně co dělat, aby se mu vyrovnal .
Přišli jsme např. k vysokému baobabu. Didi nezaváhal ani vteřinu a za chvíli byl po liáně ve skoro 10 metrech výšky, odkud nám všem, s patřičným patosem, přál zdraví a štěstí do sta let. Na jedné straně to vyznělo trošku směšně, ale herecký i sportovní výkon za tím rozhodně byl .
Pokud byste mu chtěli hádat věk, vězte, že je mu něco kolem 35.

[Hejhulák]

Josefe ahoj!
Jen další nápověda - ovoce to není. Je to z návštěvy farmy na pěstování koření...

Jako další jsem nachystal kapitolku "lidé".
A protože se tu ozval i převozník Josef, bude jedna z fotek i pro něho . Hned ta první.
Národním parkem Nyerere protéká řeka Rufiji, která má i v období sucha dost vody, protože je tvořena třemi velkými řekami. No a protože tam není až tak jednoduché (ani levné) postavit most, využívají místní lidé převozníka...
Před letem na safari jsme na místním letišti potkali maminku s malou holčičkou. No a protože Tanzanie je silně muslimská (muslimové tvoří 99%, křesťané jen to zbývající 1%), musí i děvčátka od malička ctít požadavky náboženství. Jak taková malá princezna vypadá, je vidět na jedné z fotek. Je jen z mobilu, ale dokumentační účel to splní.
Nezapomenu tu dát i našeho průvodce, Hamzu. Šikovný, mladý (31) klučina, velmi skromný a chytrý. Dokonce nás třetí den safari provedl rodnou vesnicí, ukázal nám i vnitřek domku, kde se narodil, školu, kam chodil. Ve vesnici bylo poznat, že místní si ho váží! Vždyť, na rozdíl od většiny z nich, měl vystudovanou i dvouletou nástavbu na střední školu, uměl velmi slušně anglicky a o přírodě měl také hodně velké znalosti.
No a jeden z dalších si říká "kapitán Enduro", protože má menší dřevěnou loď. Já jsem mu říkal "kapitán motocross" . Patří k místní skoro mafii, která vydělává na turistech (které on nazýval "čůristé" ). Organizují pro ně, víceméně nelegální, výlety. Výhodou je výrazně nižší cena, nevýhodou špatná znalost angličtiny nebo češtiny. Ovšem když se jedete projet na moře, na útesy, kde jsou pruhované rybičky, hvězdice a jiné potvůrky, tak moc řečí kolem ani není třeba.
Další výhodou je, že vidíte i věci a místa, kam vás běžný průvodce nevezme. Co se týká bezpečí, tak to je samozřejmostí. Auta, kterými vás vezmou třeba do města, jsou zánovní stroje, žádný šrot!
Stačí zajít do vody (moře) u resortu a hned je kolem vás spousta lidí, kteří na vás volají "ahoj, jak se máš? Já se jmenuju Mirek Černý" (a je tedy opravdu černý jako bota), další se jmenuje Honza nebo Ámos.
Co slíbí, to platí, neslyšel jsem o problému s nima.
Ona totiž spokojenost "čůristy" je nejlepší reklama a tito hoši to setsakra dobře vědí.

[Hejhulák]

Ať to tu tedy zase na chvíli žije, dám ještě jednu kapitolku, krátkou, ale (doufám) výstižnou.

Místní vesnice.
S našimi poměry nelze absolutně poměřovat. Cesty jen hliněné, prašné, po dešti změněné na tankobrody. Domky - z proutí spletené jakoby kostry pro stěny, vnitřek vymazaný hlínou, na střeše listí z palmy. Kdo je bohatší, má okna, samozřejmě bez skla, to je až nejvyšší stupeň. Místo skla se dávají spíš síta, aby dovnitř nemohl hmyz. Uvnitř hliněná podlaha, náznak stěn, podobná stavba jako ty vnější, jen tenčí.
Jsou tam i domky z jakoby cihel, ale jen místní honorace cosi takového vlastní. Omítka zvenku? Na co? Zbytečné náklady. Izolaci nepotřebují, Tam teplota jen velmi, opravdu velmi zřídka klesne pod 20°C. Jeden den k ránu pršelo a teplota kolem 23°C byla pro místní signálem k teplému oblečení, byla jim prostě zima. I opice v národním parku se choulily zimou.
Nejhezčí budovu tam mají policisté a další je modlitebna.
Škola (se 7-mi letou docházkou) nemá vůbec okna, jen otvory ve zdi. Děti přicházejí do školy už krátce po šesté. Vyučování ale začíná až kolem 8. Do té doby uklízí kolem školy, uhrabávají písek apod. Ve škole jsou povinné uniformy, takže všechny děti vypadají stejně a žádné sociální rozdíly nejdou poznat. Obědy dětí se řeší v místní restauraci, kterou byste takto nikdy nenazvali. Ale tam funguje komunitní soudržnost, maminky uvaří společně jídlo a děti se prostě přijdou najíst uprostřed vesnice pod přístřešek z tlustších větví s plechovou střechou.
Děti se kolem nás seběhly a pokoušely se z nás "něco dostat".
Nebyly ale nijak agresivní ani otravné, prostě jen viděly bílého člověka a chtěly z toho mít i jiný než vizuální dojem .
My jsme dopředu nepočítali s tím, že bychom se dostali do takové vesnice. Tak jediné, co jsme měli, jsme rozdali. Hroznový cukr s vitamíny. Dětem to ale chutnalo a ublížit jim to nemohlo.
V místní škole jsme pohovořili s učitelem, který učil i našeho průvodce Hamzu. Bylo to hodně zajímavé. Nakonec jsme škole věnovali pár amerických peněz (bonbon pan učitel nechtěl ) a pokračovali v prohlídce vesnice.
Zajímavé třeba bylo, že učitelé mají kousek od školy postavené zděné domky, kde po dobu školního roku bydlí. Na prázdniny potom jedou do svých domovů.
Celá vesnice působí na nás, evropany, takovým neuspořádaným dojmem, některé domky jsou pod úrovní ubytování některých našich nejmenovaných menšin. Ale ti lidé tam žijí pospolu a co neznají, to jim nemůže chybět.

[Hejhulák]

Psal jsem cosi o místních "podnikavcích", kteří organizují výlety pro "čůristy" a přitom mnohdy nemají licenci k takové činnosti. Jenže na Zanzibaru se toleruje leccos. Zažili jsme na vlastní kůži korupci i na letišti při check in. Zaměstnanec letiště se nestyděl říct si o "twenty dollar" za to, že nám se ženou dá místa vedle sebe. Pochopitelně jsem mu nic nedal. Jak jsme zjistili později, zkoušel to ten filuta téměř na každého.
Že je zakázáno vyvážet ze Zanzibaru mušle a jiné přírodniny? Teoreticky ano. Jeden ze slovenských účastníků si vzal pár malých mušliček (tak do 3 - 4 cm) do zavazadla. Samozřejmě mu je našli. Po předání výše uvedené (asi univerzální) částky v USD byl vpuštěn do dalších prostor letiště a bez problémů si nalezené mušle odvezl domů.
I když jsem nic nedal, seděli jsme nakonec vedle sebe. Ale zkazilo nám to docela dojem. Tady šlo o oficiálního úředníka státu!
No nic, asi jiná kultura!

Ale abych se vrátil k výletu s místním "kapitánem Enduro". Cena za celý půlden, včetně občerstvení ovocem (melouny, ananas, čerstvý kokos, banány, maracuja), byla pouhých 15USD/osobu. Tady nebylo co ztratit.
Velmi důležité je dobře se namazat opalovacím krémem! My jsme použili s faktorem 50 a i to se posléze jevilo jako málo! Sice jsme se nespálili, ale cítit to bylo. Místní nemají se sluníčkem problém, nakonec opálení už jsou .
Vyrazili jsme v celkem 10 lidech po snídani na moře. Posádku lodě tvořili tři místní a 7 turistů.
Moře bylo klidné, vlny téměř žádné, takže pohoda. První zastávka byla u útesu, kde plavaly "zebra fish a black and white fish". Někteří měli šnorchl, tak si to užili.
Poté jsme dojeli k pobřeží, kde jsme se na nádherné pláži s čistým pískem a průzračnou vodou koupali. Po občerstvení ovocem jsme pak dojeli k laguně, kde byly hvězdice. Samozřejmě nebyly na laguně, tam je jen místní průvodci a šnorchlaři položili pro nás, co jsme se potápět nemohli.
Hvězdice vypadají na první pohled jak z plastické hmoty . Ovšem na moji, v legraci míněnou, otázku "Plastic?" mi kapitán Enduro opověděl "No, no, original!".
Po dalším koupání jsme vyrazili k pobřeží, na "mňam mňam hotel", jak nás informovali naši průvodci. Po přiblížení k pobřeží jsme museli asi 300m pěšky, protože mezitím nastal odliv a vzhledem k velmi mělkému moři nebylo možné dojet zpátky na výchozí místo.
Výlet to byl velice zajímavý, cena, na místní poměry, velmi přijatelná. Oficiální cena podobných výletů byla cca 2 - 3x vyšší.
A jak jsem už napsal, ti místní "podnikavci" si dávají záležet na tom, aby se vám líbilo, protože jim to přináší dobré recenze a další zákazníky.

Veškeré texty tu píšu pro pobavení a ev. trochu poučení pro ty, kteří se na popisovaná místa nedostanou nebo naopak na základě těchto informací se rozhodnou vše uvidět na vlastní oči.
Dovolím si upozornit, že autorská práva k fotografiím jsou na mé straně (bohužel neblahá zkušenost z dřívějška).
Byl bych velmi nerad, kdyby to vyznělo jako nějaká nafoukanost, jen jsem toho názoru, že jakási elementární slušnost by měla být zachována.

[Hejhulák]

Pro milovníky cizích jazyků tu dám slíbenou kopii listu s výrazy ve svahilštině.
Tady nutno podotknout, že se jedná o původní dokument cestovní kanceláře Čedok, který dává k dispozici na recepci resortu.

Vlastní svahilská slova místy připomínají angličtinu, místy vůbec nic .

Pole, pole sana, hakuna matata! Prostě na všechno mají čas!

Když jsme bydleli v lodge na safari, byly jednotlivé "domky" značeny jmény zvířat. Náš byl Kifaru (překlad si najdete v přiloženém "minislovníčku").
Vedle nás byl ovšem Chui. Docela jsem se nasmál, ale... Hamza (náš průvodce) mi vysvětlil, že se to čte asi jak "tují" a znamená to leopard a nikoliv to, co podobným výrazem nazýváme my ! Na oplátku jsem mu, víceméně jen ukázáním prstem, naznačil, co to u nás v dialektu znamená. Dost ho to pobavilo...
No a když jsem u toho našeho ubytování na safari, přidám jednu veselou příhodu - venku u terasy byla velká plechová mísa, ve které dělali každý večer oheň. Tak jsem se ze zvědavosti zeptal proč? Kvůli hmyzu? Kvůli zvířatům, která se ohně bojí?

Odpověď mě trochu šokovala a hlavně hodně pobavila - we call it "bush TV"
Jenom se mi tím potvrdilo, že i u nich je to nejlepší TV program, doma u krbu v obýváku to máme stejně !

[Hejhulák]

Tak ta hádanka nikoho nevyprovokovala k odpovědi? Je to muškátový oříšek!
Ovšem, také jsem to nevěděl, až na místě s přičichnutím jsem to poznal.

[Hejhulák]

Dnes se mi moc nechce psát, dám tedy jen nějakou náladovku...
Vstával jsem kvůli ní před svítáním.

[Hejhulák]

Na první pohled vypadá ochranka resortu (ne toho našeho) jako velmi přísná.
Na pohled druhý si všimnete, že je to jen zdání a že by mi toho klučiny mohlo být skoro líto.
V rozšlapaných polo-botkách (doslova, proto ta pomlčka) se zbytky šňůrek to zrovna reprezentativně nevypadá.
Samozřejmě jsem se nejprve zeptal, zda si smím udělat fotku, po chvilce zaváhání mi to bylo dovoleno.
Ovšem stáli tam dva strážci, jen jednoho jsem směl vyfotit.

Naštěstí kriminalita je tam minimální, spíš můžete narazit na problém ve městě, v davu lidí (asi jako tady u nás), než někde na pobřeží.
Tam ti místní "podnikavci" zcela jasně vědí, že jakýkoliv problém může znamenat konec jejich kšeftů a sami si to hlídají.

U našeho resortu hlídkovali vojáci, přes rameno nějakou pušku, na funkčnost jsem se radši neptal.
Ale na odrazení místních to asi stačilo.

V národním parku jsme potkali dokonce rangera vyzbrojeného samopalem se skládací opěrkou. Měl tam skupinu lidí, kteří mačetami "sekali" trávu (samozřejmě jen tu vysokou s tvrdými stonky). Hlídal je a zároveň byl ozbrojen kvůli darebákům, kteří svého času do národního parku chodili na lov zvířat. Úplně příjemný pocit to nebyl, když nevíte co, kdo a kdy se může stát. Podle našeho průvodce to ale býval problém před x lety, v současnosti je to jen preventivní opatření (tak tedy zněla oficiální verze).

Druhá fotka je Masaj, kluk, který měl "službu u vchodu", tedy otevíral bránu nebo branku resortu, podle toho, kdo co potřeboval. Turisty nemusel legitimovat, byli k rozeznání na první pohled, auta hlásila důvod vjezdu. "Vyzbrojen" byl dřevěnou holí a na boku měl asi 40cm dlouhou mačetu v kožené pochvě. Ostrá tedy byla docela dost, měl jsem možnost ji držet v ruce.
Ale opět - spíš jen uvítací psychologický efekt, na nějakou ochranu by to nestačilo...

[Hejhulák]

Mezi velmi nebezpečná zvířata (big five) se řadí hroch, který má na "svědomí" cca 3000 obětí za rok. K dalším patří lev, africký buvol, slon a nosorožec. K nim existuje i tzv. malá pětka (small five), kam patří m.j. i již jednou zmíněný pavouk "buffalo spider" (viz část o Didim).
Tak je tu některé dám, jak jsem je měl možnost vidět.

[Hejhulák]

Včera jsem cestoval do cudziny a vytvářel hodnoty, tak večer už nebylo chuti cosi psát.
Dnes jen tak krátce.
Třetí den Safari v Tanzanii jsme, po ranní procházce s Didim a dopolední procházce vesnicí, vpodvečer podnikli ještě i výlet na člunu po řece Rufiji.
Už se stmívalo, tak focení bylo docela náročné, bylo už málo světla. K tomu 400mm (70-200 + 2x) objektiv na lodi, co se pořád kymácí a výsledkem je docela náročné focení. Jestli si někdo myslí, že s takovým sklem se dá udržet obrácená hodnota ohniska, tedy čas 1/400 - tak na to honem zapomeňte. Když se k tomu přidá pohyb loďky, musíte použít podstatně kratší časy. Ale díky slušně malému šumu čipu se dalo jít na vysoké ISO a nějaké koukatelné obrázky z toho jsou...

V řece byli vidět hroši, co chvíli se nějaký vynořil, aby na cca 5 minut zase zmizel pod vodou. Zbytečně jsme se k nim nepřibližovali. Jsou to mrchy agresivní!
Na břehu v "africkém rákosí" byli zase ptáci, resp jejich samičky, které kontrolovaly a vybíraly hnízda pro potomstvo.
Samečci postaví hnízdo, zpravidla na konci nějaké tenké trávy nebo větvičky (ochrana proti predátorům) a samička potom provede stavební kontrolu . Pokud je hnízdo dobře postavené a je hezké, vleze dvnitř a tím dá opodál sedícímu samci najevo, že s takovým šikulou založí rodinku. Když hnízdo nesplňuje požadavky samičky, tak se prostě sebere a hledá dál. Sameček si tedy ani nevrzne, pokud nepostaví pořádné bydlení .

Na kraji řeky jsme viděli malého gekona, krokodýla i krokodýlího juniora.

Sem tam uvidíte i rybáře, kteří se večer vrací po lovu domů.

Na břehu jsou zvláštní vyhloubené útvary - skluzavky, po kterých sjíždí hroši do vody! Takový jejich malý Disneyland .

Na řece jsme byli téměř do západu slunce, bylo to velmi zajímavé a i ty fotky dopadly tak nějak uspokojivě (když beru v potaz denní dobu).

Tím skončil náš pobyt v Tanzanii a další den ráno jsme letěli zpátky na Zanzibar.
Přesto zítra? ještě přidám nějaké fotky z národního parku, bylo tam toho opravdu hodně...