Toto nemusíte číst 445 Pokračování na vlastním...

[Stanley 900]

Tu písničku mě naučil v dubnu 1979 učeň zámečník Tran Xuan Hoa a tak jsem jí podle textu našel.

https://www.youtube.com/shorts/KowZHAzec6Q

[Hejhulák]

Krásná píseň!
Hned jsem ji poslal všem v naší skupině ... Doufám, že mě nepřestanou zdravit

Ještě Kambodža a pak vyženu dceru z domu, půjde zpátky do svého !

Čuňácky (dvojitým přeposláním přes WhatsApp) jsem zmenšil fotku jedné rodinné hrobky, která se nachází poblíž města Hue. Tam bydlí spousta Vietnamců, kteří kdysi utekli před komunisty (bývalý jižní Vietnam) do USA, po návratu si vybudovali ohromná sídla a své bohatství dávají najevo i stavbou rodinných hrobek...
Jsou naprosto netypické pro tuto zemi, dříve pohřbívali do hrobek uprostřed rýžového pole, rozkládající se těla dodávala živiny pro rýži. Dnes to je zakázané. Ovšem tradice rodinných hrobek (tedy žádné hřbitovy, jak je známe u nás) tu trvá...


PS: tady je už 9:20 ráno, čili o 5 hodin víc

[Hejhulák]

Dám tu z mobilu, navíc přes WhatsApp, takže technicky je to bída, ale za pohled to stojí
Tady na motorce převezou i ledničku nebo kachny (husy) na trh. Mám i video, kde na jednom skútru jede 6! lidí . Prostě chvílema jsem čučel...

[Hejhulák]

Dnes svítání nad Angkor Wat v Kambodži. Vstávali jsme ve 4 ráno místního času, tedy včera ve 23 času českého.
Opět trochu zrychlené zpracování, není program v novém, malém NB, který máme s sebou...

[Hejhulák]

Večerní pohled z okna v Saigonu.
Jen náhled z mobilu...

[Hejhulák]

Tak začneme, ne? Dám tu pár obrázků z dalekého východu, ze země, kde vládnou dodnes komunisti...
Imigrační kontrola na letišti byla malým panoptikem hrůzy. Studené ksichty místních úředníků, kteří ani neodpoví na pozdrav... fuj!
Jen ta první fotka je z Doha (Dauhá, chcete-li), kde jsme přestupovali z jednoho "čmeláka" do druhého...
Krátce před naším příletem slavili vznik Vietnamu, tak těch rudých vlaječek bylo všude opravdu hodně... Až trošku mrazilo při vzpomínce na naši nedávnou minulost!

[Hejhulák]

Na ulici koupíte naprosto vše - ovoce, zeleninu, maso... ale také vám na místě prodají a naprogramují dálkové ovladače na garáž, k téměř jakémukoliv autu, opraví motorku (včetně nástřiku barvy na menší či větší plochu atd.), atd..

[Hejhulák]

V hlavním městě je i první vietnamská univerzita, vzpomínají na Confucia, který k nim přišel šířit vzdělání...
Ty vázy jsou rozmístěné kolem budovy univerzity...
Zajímavé je to s dary - jako symbol úcty donesou těm svým velikánům vše, co sami mají rádi.
Po skončení dne pak vše společně snědí, aby se to nezkazilo.

[Hejhulák]

V Hanoji se červené světlo na semaforu dodržuje jen někde. Člověk by si skoro cosi pomyslel o barvosleposti . Přejít přes cestu je adrenalinový zážitek a nedá se na něj až tak rychle zvyknout. Prostě musíte vejít do cesty a stejnoměrnou rychlostí pokračovat na druhou stranu. Oni se vám už nějak vyhnou. Nesmíte zastavit ani zrychlit, to nelze dopředu předpokládat a proto je to velmi nebezpečné.
Motorky a kola smějí odbočit vpravo, pokud je pod semaforem cedulka s textem, který to povoluje. Na motorce lze převézt téměř vše, ledničku i kachny jsem tu už dal. Jet v 5 nebo dokonce 6 lidech není nic neobvyklého.
Později na jihu, v Saigonu, už dopravní předpisy jakž takž dodržují, přechod přes cestu je ale adrenalin i tam . Motorky jezdí po chodníku mezi lidma, protože zrovna třeba svítí červená apod...

Být v Hanoji a nenavštívit známou "vlakovou uličku" je nemyslitelné...

[Stanley 900]

Pěkné.
Koukám, samý skútr menšího objemu.
Tenkrát mi Hoa říkal, že ve Vietnamu smí jezdit jenom motorky s jedním výfukem.
Ono je to teď takto:
Ve Vietnamu jsou k dispozici i motocykly o objemu 1000 ccm a více, ale nejsou běžné kvůli vysokým daním a omezenému legálnímu dovozu. Silnější motocykly nad 175 ccm podléhají extrémně vysokým daním, což je činí pro běžné půjčovny i jednotlivce velmi vzácnými, a pro jejich řízení je navíc potřeba vietnamský řidičský průkaz s odpovídající kategorií A2.
Prostě Honda GoldWing 1800 šestiválec tam asi nejezdí.

[Hejhulák]

Máš pravdu, Stando!
90% motorek je do 125ccm. Viděl jsem jen jednu velkoobjemovou a jednu tříkolku. To ale za skoro tři týdny!
Jinak auta tam stojí cca 3x tolik, co u nás. Prostě nemají na to infrastrukturu a tak se to snaží omezovat cenou.
Výdělky mají sotva na úrovni 1/3 naší mzdy. Ale to zdaleka nemají všichni.
Jak se dostanu k oblasti národnostních menšin, napíšu k tomu víc.
První dny jsme strávili v Hanoji, další pak následovala Sa Pa, návštěva nejvyšší hory Vietnamu (Fansipan), procházka vesnicí místních domorodců, večerní město také bylo zajímavé...
Co mě překvapilo, byla datová SIMka. Za 250CZK na měsíc, 3Gb denně, po vyčerpání Ti druhý den zase "naloží" další 3Gb. Věc k nezaplacení, za pomoci Googlemaps jsme procházeli samostatně ulice Hanoje, později i jiných měst (Hue, Hoi An, Siem Reap Angkor (Kambodža), Saigon atd.). Velice mě zklamalo Waze, to tam nefungovalo moc dobře., resp. téměř vůbec. Dokonce jsme jednou zabloudili. Po přepnutí na Googlemaps jsme se zase našli !
Jinak těch pár fotek je z Hanoje, slavnostní vzpomínka úmrtí nějakého jejich dávného krále. Starší "dorostenky" tam různě tančily a nosily dary králi. Byla u toho místní hudba, hrála typické melodie té části světa.
Já sice mám "plnokrevné Ačko", ale netroufnul bych si tam na motorku sednout a jezdit. Ovšem nutno dodat, že jsem neviděl žádnou nehodu, nepočítám-li škrábanec na autě cestou na letiště v Saigonu. A to byl opravdu jen škrábanec. Na ten chaos, co tam panuje, skvělý výsledek !

Ta poslední fotka je mauzoleum Ho Či Mina.

[Hejhulák]

Dám něco málo ze Sa Py. Poblíž tohoto města je nejvyšší hora Vietnamu, Fansipan, 3143 m a.s.l.
Nahoru se jede nejdřív malým vláčkem, pak lanovkou. Brzy z rána tam bývá jasné počasí, později často přijde nějaký ten mrak a na kopci je jak v prádelně...
Ze Sa Py jsme pak jeli na procházku po skleněné cestě. Je to několik set metrů nad zemí, procházka je po skle, takže je vidět dolů.
Další zastávkou byl vodopád, nazývaný místními stříbrný... Není to nic moc velkého, ale za zastavení a pokoukání to stojí..

[Hejhulák]

Něco jsem zapomněl, něco přeskočil. Tak to napravím !

[Hejhulák]

Dalším zastavením byla zátoka Ha Long. Než jsme vstoupili na loď, která nás zátokou provezla, zastavili jsme se na perlové farmě.
Výroba perel probíhá tradiční metodou, kdy se dovnitř lastury vloží cizí předmět (malá kulička vyrobená z již mrtvé lastury). Organismus perlorodky ji obaluje perletí a tak během 5 - 7 let vznikají krásné perly. Jsou trojího druhu - černé, bílé a zlaté.
Dnes se vkládá do lastury i proužek nasycený antibiotiky, takže úhyn perlorodek je menší a zisk - no vyšší, ku*va vyšší!
Tady oko ženy slzelo nad tou krásou, oko muže slzelo nad těmi cenami, hi, hi... Když si srovnám ceny u nás a tam, je v tom nebetyčný rozdíl. To už se vyplatí si pro ty perly i zaletět .
Ta cena větším písmem napsaná je v USD, menší v jejich měně.

Po pár dnech jsme navštívili další soukromou perlovou farmu (dám pár obrázků později), podstatně menší a také výrazně levnější (prostě není turisticky tak známá).
Ale perly nebyly o nic méně krásné.
Tam vyšly náušnice s perlou (perla "na tyčince do ucha") na 400 czk, náhrdelník o 12 perlách v pozlaceném stříbře na 1.275 czk (58 USD).
A abych nezapomněl - z lastur se dělají náramky a vlastní perlorodka potom skončí v polévce a podobně. Prostě ji sní... Nic nepřijde vniveč !

[Hejhulák]

Vzpomněl jsem plavbu lodí v zátoce Ha Long. První dojmy byly smíšené, protože lilo jak z konve a opar bránil v rozhledu. I přesto jsme absolvovali výlet do "jeskyně". Nakonec z toho byl skvělý zážitek! Hned na počátku se jedna dvojice pokusila o přestavbu našeho člunu na ponorku, naštěstí neúspěšně, kormidelník a motor lodi v jedné osobě to ustál. Tak ani nemám vyzkoušené, jak můj foťák umí plavat. A jsem tomu mooc rád .
Postupně se sice objevily i nějaké blesky na obzoru, ale na lodi Aspira byla celkem pohoda, tam na nás nepršelo . O to krásnější bylo ráno, kdy se objevila i duha.
Pokud by někomu ty skály připadaly povědomé, tak vězte, že tady se natáčel King Kong!

[Hejhulák]

Ráno po propršené noci bylo nádherné. Sice jsem si musel nastavit budíka na 5:15, ale stálo to za to! Svítání bylo až kolem 5:45, ale než člověk opět ožije, chvilku času to zabere .

[Hejhulák]

Dalším městem, které jsme navštívili, bylo Hue, císařské město.
Docela pršelo, tak to nebylo úplně ideální, ale vydržet se to dalo .

[Hejhulák]

Několik obrázků z areálu císařského paláce...
Byla tam i zahrada s bonsajemi a malá dílna, kde se vyráběly tradiční klobouky a vonné tyčinky.
Z fotky to nejde poznat, , ale tyto byly skořicové...

[Hejhulák]

Po návštěvě císařského paláce následovala cesta do Hoi An.
Před příjezdem do města ještě proběhla návštěva další "perlové farmy, té levnější, jak jsem psal dříve. Skutečně to bylo výrazně menší, než farma v Ha Long, ovšem i tady byl krásný výběr.
Následovaly "mramorové hory" na okraji města Donang.
V "mramorových horách" se dá vyjet výtahem na kopec, kde se nachází několik chrámů (pagod), včetně jedné docela drsné jeskyně. Prolézt přes ni znamená docela záběr, neexistuje totiž cesta zpět. Je to jednosměrka a zatraceně nepříjemná. Byla tam místa, kde jsem se sice protáhl, ale taška se zrcadlovkou už nechtěla projít, nebylo pro ni místo. Nezbylo, než to zvládnout. Aspoň je, na druhé straně, na co vzpomínat.
Donang je známý výrobou mramorových soch, zvířaty počínaje až po Budhu a různé anděly. Není problém si sochu objednat, zajistí vám dovoz až do domu. Cenu jsem nezjišťoval, zahradního trpaslíka tam totiž neměli !

[Hejhulák]

Málem jsem zapomněl na hrobky na okraji města Hue. Popis k nim byl jedním z prvních příspěvků, tak dám jen pár fotek. Vietnamci jsou silně pověrčiví, kolem těch hrobek moc nechodí.
Turisté to tam neznají, takže byl klid. Náš průvodce nám to místo ukázal právě proto, že o něm ještě moc turistů neví. On, jako domorodec, se docela vyznal a nevodil nás jen po notoricky známých místech...
Ty hrobky jsou značně netypické pro Vietnam, jsou jen jakýmsi zdůrazněním bohatství některých lidí, kteří napřed utekli do Ameriky před komunisty (už jsme pod 17. rovnoběžkou = jižní Vietnam) a po čase se vrátili.

Hřbitovy, jak je známe my, tam nejsou. Jsou rodinné hrobky, nejčastěji na jejich vlastním pozemku. Dříve pohřbívali do hrobek umístěných v rýžovém poli. Rozkládající se těla poskytovala živiny pro rostoucí rýži. Dnes je to, z hygienických důvodů, zakázané.

Tradiční pohřeb tam u nich je velmi odlišný od našeho. Po smrti člověka musí mnich určit datum pohřbu do prozatímního hrobu (hrobky), dále určí datum, kdy tělo bude vyzvednuto (třeba za 8 let), tělo se vyjme z hrobky, kosti se očistí "červeným alkoholem", pokud jsou na kostech zbytky tkáně, musí se kosti od nich očistit. Dělá to zpravidla najatý člověk, ne každý na to má žaludek. Poté teprve následuje definitivní umístění zbylých kostí do malé schránky a uložení v rodinné hrobce.
Na mnoha místech se objevuje i svastika. Nemá, pochopitelně, absolutně žádnou souvislost s nacismem v Evropě! V budhismu a hinduismu znamená svastika štěstí a bohatství...
Holt jiný kraj!