Josefe: Ono jde dokonce z jednobitového šestnáctibitový.
Samozřejmě, není to bezeztráty květinky. Prvak to rozložení v ukázkovym příkladu je tzv. error difusion, tj. všude něco na střídačku je. Kdežto na planáči někde něco nemusí vůbec být, pak z "ničeho" samozřejmě něco jen těžko vznikne. A druhak díky "děravosti" zdrojovyho signálu po zmenšení takovyho zdroje naroste šum.
Ale na druhou stranu je tu právě to, že ten planáč by měl být ideálně krytý, tj. nenastane po korekci histogramu tenhle extrém, že tam bude jen černá a bílá a nic mezi tím. Tj. Tahle extrémní situace jen ukazuje jak z minima může díky průměrování hodnot vzniknout spousta nových.
Prakticky při digitalizaci ofocením jde o to, že teoretická bitová hloubka snímače je 14bitů. Tj. už jen díky snímači nemůže být výstup čistě 16ti bitový (to znamená 14 bitů je 16384 odstínů na kanál od bílé po černou, 16 bitů je 65536 odstínů od bílé po černou). A pak je druhá věc dynamický rozsah záznamu na filmu a jeho zobrazení do dynamickyho rozsahu snímače. Ze zkušeností vím, že ten dynamický rozsah filmu je menší než snímače. To znamená, že z těch 14 bitů se rázem stane ještě míň. Tj. hodnot, ktery při digitalizaci dostanu není ani zdaleka 65536 v jednom kanále (tj. ať už čb nebo barva, kde jsou kanály minimálně tři).
Pokud pak chcu kvalitní výstup, hodí se metoda "více měření" (multisampling), po které se výsledky následně zprůměrují a vznikne hodnota nová, přesnější, jemněji škálovaná. To v podstatě dělá ten resampling z ix ypsilon rozlišení na rozlišení pětkrát menší. Kresebně nic nezískám ofocením ve vyšším rozlišení (resp. až extrémně vysokym rozlišení), ale získám hodnoty, ktery posléze můžu průměrovat.
Zmenšení pětkrát znamená (podle zvolené metody zmenšení), že nový jeden pixel vznikne minimálně z 25 pixelů (někdy se může používat s určitou menší váhou i okolí těchto 25 pixelů, takže výsledek nakonec může být z ještě mnohem vyššího počtu pixelů), čím vzniká obrovsky množství nových hodnot, ktery předtím neexistovaly.
Se skenerem to jde taky udělat, jenže skener má určity rozlišovací schopnosti, takže nemá moc smysl skenovat nad tyto schopnosti (kdežto při ofocení mi ta optika dokáže dodat to co nastavím) a pětkrát zmenšený sken v např. 2400 DPI je 480 DPI, co znamená, že kdybych chtěl tisknout v 300 DPI, tak ze skeneru takto digitalizovaný film dostanu pomalu na stejný formát v dostatečné kvalitě a pokud bych chtěl na větší (už jen třeba A3), tak bych buď nemohl na sken ze skeneru aplikovat takový postup nebo bych musel jít s kvalitou dolů.
A fotit na tak velký formát a mít pak digitální podobu max A4, tak to je trošku škoda planáče.

Resp. to můžu rovnou raději udělat kontaktní kopii a bude to hned a mnohem jednodušším způsobem než přes digitalizaci.
Digitalizace by měla nahradit co nejkvalitnější zvětšovák, který nikdy asi na ty plachty mít nebudu, abych měl libovolnou možnost rozměru výtisku bez toho, aby takový výtisk z malé vzdálenosti vypadal stejně jako bych to tiskl z 21 Mpx digi. Aby ta práce kolem digitalizace mohla být někde viditelná a nebyla jalová.
