Nazdar,
Josefe, ten krb je pravý, s hořícím tvrdým dřevem

. Já ho ale nazývám televizí a o té přeci nemůžu psát, že jsem ji zapálil

! Proto píšu, že jsem ji zapnul...
Dám něco málo s naším novým členem domácnosti. Je to jen z ruky, tzn. v té tmě bída... (bleskem jsem ho nechtěl strašit a přes den si nevzpomenu

) ale co, nebudu se furt omlouvat, prostě to je náš kočičák Elišák

...
Když jsem ho od jedné nejmenované známé přivezl domů (shodou okolností taky fotí a má peugeota

, ahoj Jiřinko!), všichni doma, kromě mě, si mysleli, že je to kočička. I paní zvěrolékařka blahopřála manželce ke krásné kočičce, když s ní přišla na odčervení a takové ty základní věci, které se s kotětem mají dělat. Když jsem prohlásil, že je to kocour, byl jsem umlčen s tím, že paní doktorka to přeci ví líp než já, kluk z vesnice, vždyť to studovala. Načež kočička dostala na moji počest aspoň jméno Eliška, na jejíž svátek slavím příchod na svět.
Po asi měsíci se provádí "druhé kolo" očkování a ejhle - paní doktorka otevřela oči a zjistila, že kočičce něco nadbývá. Prý se ani moc nečervenala a prostě změnila v papírech pohlaví koťátka. Odborník se hned pozná!
Co bych povídal, doma jsem byl zase "na koni" a kočička, už trochu navyklá na jméno Eliška, se od té doby oslovuje Elišák.
Dnes už má dobře tři kila, plně prožívá své kočičí dospívání a netuší, že s jeho kocouří parádou bude co nevidět konec, protože by všechno doma značkoval a kdo by v tom smradu bydlel. Jinak řádí po vypuštění z horní koupelny, kde bydlí, jak tyfus, neposedí. Jak se unaví, je mu moje postel dobrá, moc rád se vyhřívá na radiátoru topení. Prostě se má jako správný kocour!
Do jara! Pak půjde hlídat ven na zahradu

!
Dobrou noc!