Toto nemusíte číst 445 Pokračování na vlastním...

[Hejhulák]

Dorazili jsme do Hoi An, města lampionů. Počasí na začátku opět zlobilo, tajfun, který řádil nad Filipínami, se projevil i ve Vietnamu. Normálně v této době totiž neprší...

[Hejhulák]

Pro dnešek dám ještě výrobu hedvábí, jak jsme ji v Hoi An viděli.
Larvy bource morušového se "pasou" na morušovém listí. Po nějaké době se zakuklí, resp. zavinou se do zámotků. Právě vlákno těch zámotků je základem hedvábí. Zámotky existují jen ve dvou barvách - bílé nebo žluté. Zámotky se vloží do vody horké 80°C a z několika z nich se na jakémsi "kolovrátku" vyrobí nit, použitá posléze k výrobě hedvábné látky. Ta má sem tam malinké "hrbolky", ta nit není nikdy ideálně hladká a rovná.
Dokonce tam "šijí obrazy" z hedvábí. Bylo tam zakázané fotit hotová díla, směli jsme jen "rozdělané" obrazy. I tak to je zážitek. Některé obrazy jsou tak jemné, že z dálky (2 - 3 m) vypadají jako fotografie. Ty nejlepší obrazy stály cca 47.000.000 dongů, což odpovídá naším necelým 37 T CZK. Jeden obraz představuje práci až tří měsíců!
V té dílně si můžete objednat šaty nebo pánský oblek. Ušijí to do 24 hodin!, včetně jedné zkoušky! Cena pánského obleku je do 5 T CZK!
Jo a housenky po odmotání vlákna usmaží a "sežerou" místo oříšků ! Prostě ani tady se neplýtvá!

[Hejhulák]

Venku leje jak z konve, zima jak v ruském filmu k tomu, ani pracovat se nechce .
Tak jsem prošel fotky z Hoi An a dám tu další obrázky.
Na fotce s duhou hledejte letadlo ...

[Hejhulák]

Po Hoi An následoval přelet do Siem Reap v Kambodži, kde nás čekala návštěva světoznámého Angkor Watu.
Probíral jsem se fotografiemi a nakonec vybral 52. Ale i to je moc, tak jsem to s těžkým srdcem zredukoval na 16...

Začali jsme východem Slunce nad Angkor Wat. Vstávali jsme kvůli tomu už ve 4 ráno, ovšem nutno podotknout, že to stálo za to.
Na vstupence jsme měli i svoji fotku (taková fotka po ránu je stejně na nic, na té se nepoznám ani já sám ), abychom nemohli vstupenku někomu předat. Sice netuším, komu bych ji měl dát, nejsem svině, sám jsem trpěl víc než dost , ale budiž!
Za celý den jsme nachodili kolem 17 T kroků, v tom vedru a vlhkosti to bylo dost náročné.
Celkem jsme navštívili tři chrámové komplexy.

Nejdříve dám tedy Angkor Wat.
Ve své době (LP 1010 - 1220) tu žilo více než 0,1% světové populace!
Především kvůli tomuto komplexu jsem se tahal s celým mým fotografickým cirkusem - stativ, filtry, objektivy atd. Prostě mé příruční zavazadlo překračovalo o necelé dva kilogramy limit 7 kg . A to jsem doma nechal náhradní tělo a další dva objektivy!
Holt pro hezkou fotku je třeba i cosi vytrpět !

[Stanley 900]

Letadlo je vidět včetně kondenzační čáry

[Hejhulák]

Když jsm slíbil 16 fotografií, tak jich ještě polovina chybí, že? Tak je tedy dodám v tomto příspěvku...
Po stěnách chrámu jsou vyobrazeny starodávné příběhy, jeden z nich je na poslední fotce.
Nejdříve jedna z věží zdola, následuje schodiště (po něm jde náš kambodžský průvodce Matěj), pak pohled seshora na věž po zdolání schodiště.
Následují obrázky z vnitřních prostor chrámového komplexu.

[Hejhulák]

Letadlo je vidět včetně kondenzační čáry

Až vyvolám RAW, tak Ti spočítám i cestující a přečtu jméno, co má kapitán na visačce u košile !

[Hejhulák]

Tak se poposunem, dám další dva chrámové komplexy (Ta Prohm a Bayon) a pobyt v Kambodži ukončím několika obrázky ze slavnostní večeře spojené s kulturním programem. Dlužno podotknout, že náš průvodce se, podobně jako ten ve Vietnamu, o nás staral jako o vlastní. I tady měla cestovka šťastnou ruku při výběru!
Oproti Angkor Wat byly dvě další oblasti ve stavu, jak si to za staletí "upravila" příroda. Stromy prorůstají ruinami, tu většími, tam menšími.
Přes poměrně zdevastovaný stav je zcela evidentní, že naši předkové byli nesmírně zruční a pracovití. Co to bylo kamenných bloků, které byly potřebné ke stavbě tak obrovských chrámů. Jak je zvedali do výšky? Dnes bychom s tím měli problém.
Poblíž vstupu do areálu byla pod stříškou menší kapela. Jak jsem si později všimnul, byli to invalidé, kteří zpříjemňovali pobyt lidem v tom horku a vlhku. No a pár drobných od lidí jim také pomohlo.
Následující obrázky jsou tedy Ta Prohm.

[Hejhulák]

No a třetí chrámový komplex (Bayon) je tu. Zase docela ruina, která se ale intenzivně opravuje. Původně tam bylo 49 věží!, opět je vidět um a píle předků.
V areálu se pohybovaly opice, které jsou, jak známo, drzé až běda ! Dokonce prý kradou i brýle. Nám se naštěstí nic takového nestalo.
Uprostřed chrámu, kam jsem pilně vystoupal (a zjistil, že tam se stejně společně nepůjde ), jsem potkal dvojici opic a docela jsem se lekl. Ale setkání proběhlo ve vzájemném respektu, ony šly po svém, já také !
Proč na předposledním obrázku ta postava tak divoce tancuje? No, taky byste sebou mrskali, kdybyste stáli na horké plotně !

Tím skončila první část přírodně-historicky-poznávacího pobytu v Kambodži, čekal nás některé ještě společenský večer s kulturním programem. Ten dám v dalším příspěvku, tady dám pár obrázků z toho třetího chrámového komplexu.

[Hejhulák]

Po celodenní procházce jsme se vrátili na hotel. Byla možnost podívat se na kulturní program spojený s výbornou večeří. Za 20USD/osobu, což na místní poměry je poměrně dost, na naše poměry je to v pohodě. Tak jsme vyrazili.
Ze "sedmi statečných" jsme vyrazili v počtu pěti odvážných, zbývající dva se vydali hledat restauraci, kde si budou moci dát k jídlu krokodýla. Jak jsme se později dověděli, i jejich večer se povedl!
Celá akce se konala v jakémsi kulturním domě. Tam i zpět jsme byli odvezeni minibusem, takže jsme nemuseli namáhat mozkové buňky a studovat mapové podklady...
Jídlo bylo formou švédských stolů, na výběr bylo vše, nač si člověk vzpomene (tedy až na toho krokouše ).

[Hejhulák]

Předposlední den v Kambodži jsme se jeli podívat na tzv. plovoucí vesnici.
Vpodstatě je to tak, že řeka teče půl roku jedním směrem, druhého půl roku opačným. Vše souvisí s výškou hladiny moře, kde ta řeka končí. Takže domorodci půl roku lezou do domu po schodech do výšky cca 8m, v další době jezdí na loďkách (vše co bylo předtím na zemi musí být vyzdviženo, motorky přeparkované atd.).
Na fotkách to zelené jsou koruny stromů! V době, kdy jsme tam byli, byla hladina nižší, její výška dosahovala jen asi 6,5m, měli tedy rezervu ...
Po projížďce vesnicí jsme dojeli na přilehlé jezero, západ Slunce byl krásný.

[Hejhulák]

V minulém příspěvku jsem psal cosi o krásném západu Slunce nad jezerem (bez vodníka, bohužel )...
Tak tady jsou obrázky.

[Hejhulák]

Návrat z Kambodže proběhl za pomoci "čmeláka" A321, vyrobeného v Toulouse, imatrikulace XU-350. Po přistání v Saigonu jsme byli dopraveni minibusem na hotel v centru města. Přes cestu se nacházela stará tržnice. V dálce byly vidět výškové budovy, z nichž jednu jsme se ženou později navštívili, byla odtud krásná vyhlídka na město. Už na první pohled je patrný rozdíl od Hanoje, která je starším městem, plném úzkých domků. Saigon je výrazně mladší a je to na jeho architektuře poznat.
První den jsme měli víceméně volný program, ovšem náš průvodce, který se o nás staral jak o vlastní, nám poslal pár tipů kam zajít, co je hezké vidět apod..
Tak dám pár obrázků pořízených z okna pokoje nebo z druhé nejvyšší budovy v Saigonu (do té nejvyšší bychom to byli nestíhali na stmívání).
Nejprve jsme vyjeli jezdícími schody do 6. podlaží, tam zakoupili vstupenky (240.000 dongů/osobu = necelých 200CZK) a výtahem vyjeli do 49. patra. Bohužel, nebyly tam žádné průhledy ven, všude skleněné tabule, které, pochopitelně, odrážely vnitřní světlo, kterého nebylo úplně málo. Tak focení nebylo vůbec jednoduché a já osobně jsem z toho byl lehce zklamán. Na druhé straně nikdo nezakazoval stativ, jak se mi to stalo v Las Vegas, kde mě s ním nechtěli pustit na věž Stratosphere...
Ale i tak se cosi málo podařilo, zážitek to byl hezký.

[Hejhulák]

Nastává pro tuto chvíli poslední příspěvek (další budou možná následovat, ale to bude spíš jen nějaký detailní popis).
Poslední den jsme prošli centrum Saigonu, průvodce nám ukázal divadlo, hlavní poštu (architektonicky velmi zajímavé budovy), jeden z domů, kde ze střechy američané evakuovali své lidi, když prchali atd..
Navštívili jsme Palác sjednocení, kde kdysi sídlil jihovietnamský prezident. Dva severovietnamské tanky, které tenkrát prorazily bránu, jsou vystaveny v přilehlé zahradě. Venku mají krásný vodotrysk, upravenou zahradu. Zasedací sál je, pochopitelně, vyzdoben bustou Ho Či Mina.
Tak skončila cesta po dálném východě, následovalo celkem 14 hodin letu zpátky do Prahy.
Bylo to krásné, bylo to fajn.
U nás překvapila nastupující zima. Odlétali jsme a vše bylo zelené, při návratu všude barevné listí a zima...
Časový posun 5 hodin s většinou z nás tak trochu "zacvičil", ale během pár dnů se to jistě vrátí k normálu a nebudu vstávat ve tři hodiny ráno ...

That"s all, folks!