forum.digineff.cz

Dobrý den,

potřeboval bych si ujasnit jak je to s kalibrací/nastavením monitoru.

Pořídil jsem si monitor Eizo CS2730 a kalibračni sondu X-Rite iDisplay Pro.

Primárním cílem pro kalibraci monitoru je pro mě úprava fotek a následně jejich zobrazení na jiném počítači nebo monitoru. Sekundárně bych si občas nějakou fotku nechal vytisknout, ale to teď řešit nechci.

Po pročtení zdejšího fóra jsem přes ColorNavigator nastavil hodnoty pro podsvícení na 100cd/m2, teplotu bílého bodu 6500K a Gamma 2,20. Gamut jsem ponechal monitor native. V ColorNavigator jsem provedl adjust. Tím se vyrobil ICC profil a nastavil se jako výchozí ve správě barev OS Windows 10.

A to čeho jsem nyní dosáhl chápu takto. Monitor bude zobrazovat barvy v jeho nejvyšším možném rozsahu tak jak je schopen. SW bez podpory pro správu barev (Výchozí prohlížeč obrázků ve Win10) zobrazí fotografická data tak jak jsou, bez jakékoliv úpravy či přepočtu. SW podporující správu barev díky ICC profilu ví jak přesně monitor zobrazí například signál #ffff00 a provede přepočet aby výsledná barva na monitoru odpovídala této barvě definovaného podle nějakého standartu například sRGB. Cílový standart by měl být obsažen v metadatech prohlížené fotografie.

A teď k dotazu v čem tedy spočívá HW kalibrace? Z příspěvků pana Charváta zde na fóru jsem pochopil, že HW kalibrace změní nějaké nastavení monitoru. Jaké hodnoty jsou HW kalibrací změněny? Neni k tomu právě vytvořený ICC profil?

Dále bych si chtěl poradit jestli je správné mé workflow co se týče barevného prostoru.

Fotím do RAW, barevný prostor ve fotooaparátu je nastaven jako AdobeRGB. Monitor a ICC profil nastavený jak už jsem psal výše. Fotky pro zobrazení na webu nebo sdílení s někým dalším uložit jako JPEG s barevným prostorem sRGB. Při tomto workflow jak moc vadí, že výstup z grafické karty je jen 8 bitů na barevný kanál. Mám grafickou kartu Radeon RX 470, která nepodporuje OpenGL s 10-bit barevnou hloubkou.

Děkuji za odpověď a případné opravy nepřesností
Lukáš

To: "Lukas_p"

... potřeboval bych si ujasnit jak je to s kalibrací/nastavením monitoru:
Pořídil jsem si monitor Eizo CS2730 a kalibračni sondu X-Rite iDisplay Pro.

Po pročtení zdejšího fóra jsem přes ColorNavigator nastavil hodnoty pro podsvícení na 100cd/m2, teplotu bílého bodu 6500K a Gamma 2,20. Gamut jsem ponechal monitor native. V ColorNavigator jsem provedl adjust. Tím se vyrobil ICC profil a nastavil se jako výchozí ve správě barev OS Windows 10.

A to čeho jsem nyní dosáhl chápu takto. Monitor bude zobrazovat barvy v jeho nejvyšším možném rozsahu tak jak je schopen. SW bez podpory pro správu barev (Výchozí prohlížeč obrázků ve Win10) zobrazí fotografická data tak jak jsou, bez jakékoliv úpravy či přepočtu. SW podporující správu barev díky ICC profilu ví jak přesně monitor zobrazí například signál #ffff00 a provede přepočet aby výsledná barva na monitoru odpovídala této barvě definovaného podle nějakého standartu například sRGB. Cílový standart by měl být obsažen v metadatech prohlížené fotografie.

A teď k dotazu v čem tedy spočívá HW kalibrace? Z příspěvků pana Charváta zde na fóru jsem pochopil, že HW kalibrace změní nějaké nastavení monitoru. Jaké hodnoty jsou HW kalibrací změněny? Neni k tomu právě vytvořený ICC profil?

Hned v úvodu je třeba podotknout, že celý proces a princip kalibrace (co je jejím cílem a proč se vlastně provádí) jste pochopil naprosto excelentně! Tedy že kalibrace slouží v podstatě k nastavení bílého bodu, gradace obrazu, max. barevného rozsahu (= nativního gamutu) monitoru a vytvoření ICC-profilu monitoru pro fotografické prohlížeče, kteří s ním dále pracují ...
Velmi správně jste také zaznamenal, že aby to celé vždy bezvadně fungovalo, je nutné pracovat s daty, kde je v jejich "hlavičce" uložena informace o barevném rozsahu.

A v čem ted spočívá ta hardwarová kalibrace?
hardwarová kalibrace je pouze metoda, jak nastavit obrazové požadované parametry monitoru pro určitý typ práce (např. pro úpravu fotografií).

V zásadě existují dvě základní metody:
1) Hardwarová kalibrace
2) Softwarová kalibrace
(Bohužel z názvu obou metod intuitivně nevyplývá, jaký je mezi nimi rozdíl - oba typy kalibrace mohou používat a také často používají kalibrační software)

Hardwarová kalibrace: nastavení obrazových parametrů se provádí zásadně POUZE na úrovni monitoru. Nastavené obrazové parametry NEJSOU závislé na dalších komponentech (tedy např. na grafické videokartě). Takovým jednoduchým případem hardwarové kalibrace je např. ruční nastavení obrazových parametrů monitoru pomocí OSD-menu monitoru. Sofistikovanější nastavení je pak např. pomocí kalibračního softwaru bez kalibrační sondy a ještě sofistikovanější pomocí kalibračního softwaru s kalibrační sondou.

Softwarová kalibrace: nastavení obrazových parametrů se provádí plně nebo částečně změnou obrazových parametrů dalších komponent - např. na grafické kartě a tedy mimo monitor.
Neblahým důsledkem jsou obvykle nežádoucí artefakty - nejčastějším neduhem pak nižší přesnost rozlišení při vykreslování blízkých barevných odstínů - a to díky nižší přesnosti registrů grafické karty než obrazových registrů v moderních fotografických monitorech.
Typická bitová hloubka registru tzv.LUT-tabulky pro nastavení požadované gamma-křivky (gradace obrazu) je u graficých karet 8-bitů a v lepším případě 10-bitů.
Typická bitová hloubka registru tzv.LUT-tabulky pro nastavení požadované gamma-křivky (gradace obrazu) je v případě fotografických monitorů 14-bitů a v lepším případě až 16-bitů !

Uživatel by se tedy měl vždy zajímat, jakou metodou provádí dodávaný kalibrační software změnu (nastavení) požadovaných obrazových parametrů.
Kalibrační software EIZO (jakýkoliv) používá VŽDY pokrokovou metodu tzv.hardwarové kalibrace.
Využívá se tak max.přesnosti barevné reprodukce fotografických monitorů, které jsou osazovány obrazovými procesory pracujícícími s registry s 16-bitovou barevnou hloubkou.

Vytvořený ICC-profil sám o sobě žádné obrazové parametry monitoru nemění. Jsou v něm pouze uloženy informace o tom, jak je monitor právě nastaven a jaký má připojený monitor barevný rozsah, aby mohly fotografické editory korektně přepočítat vstupní fotografická data dle barevného rozsahu připojeného monitoru.
Někdy využívají informace uložené v barevném profilu monitoru i další aplikace - zejména např.kalibrační software, který dokáže při restartu počítače tyto informace přečíst a poté dle nich nastavit připojený monitor. Nastavení obrazových parametrů monitoru pak probíhá buď přímo (zasláním odpovídajících příkazů do monitoru = hw-kalibrace) nebo nepřímo (zasláním odpovídajících příkazů do grafické karty = sw-kalibrace).

Dále bych si chtěl poradit jestli je správné mé workflow co se týče barevného prostoru.

Fotím do RAW, barevný prostor ve fotooaparátu je nastaven jako AdobeRGB. Monitor a ICC profil nastavený jak už jsem psal výše. Fotky pro zobrazení na webu nebo sdílení s někým dalším uložit jako JPEG s barevným prostorem sRGB. Při tomto workflow jak moc vadí, že výstup z grafické karty je jen 8 bitů na barevný kanál. Mám grafickou kartu Radeon RX 470, která nepodporuje OpenGL s 10-bit barevnou hloubkou.

Pro formát fotografií JPEG, kdy jsou fotografie uloženy s 8-bitovou barevnou hloubkou a k tomu navíc ještě s nějakým kompresním poměrem, je jedno, zda je mezi grafickou kartou a monitorem nastaven 24-bitový přenos (3x8-bit) fotografických dat nebo 30-bitový přenos (3x10-bit).
Obrazová informace je v tomto případě obsažena stejně jen v prvních osmi bitech.

Jiná situace je v případě formátu 16-bit TIFF. Pokud je fotografie přepočítána z obvykle 14-bit. RAW-formátu do 16-bit TIFF formátu. Pak záleží na tom, s jak velkým barevným rozsahem fotografie pracuje. V případě standardního barevného rozsahu (= sRGB IEC61966-2.1) je opět vizuelní porovnání obou přenosů - 24-bit nebo 30-bit SROVNATELNÉ a nemusíte si s tím dělat starosti, ovšem v případě větších barevných rozsahů: Adobe RGB nebo dokonce ProPhoto RGB mohou být již rozdíly v barevné reprodukci při 24-bit nebo 30-bit přenosu pozorovatelné a někdy dokonce velmi dobře patrné - zejména v případě velmi blízkých odstínů - např. měnící se odstín tmavého pozadí díky stínům zaznamenaným ve scéně.
(Klasického "strakatého papouška" s jasně vymezenými přechody mezi velmi rozdílnými odstíny však můžete i v případě velkých barevných rozsahů vidět stále stejně - bez ohledu na 24-bit nebo 30-bit přenos fotografických dat).