Těch 1200 až 2400 DPI je realita všech stolních skenerů s možností skenovat transparentní materiál. S filmovým / bubnovým skenerem je to prostě jiná. Ten rozdíl umí dohnat leda to ofocování, kde je prostě použitá fototechnika dražší než samotný stolní skener.
Jinak k té mé
digitalizační stolici. Jestli jsem nepsal, tak se docela blíží den, kdy ju rozeberu a zruším. Ne že by to byla úplně slepá cesta, ale chce to prostě udělat jinak (navíc i prostorově, aby to nebylo tak náročny - nezabíralo tolik místa).
Chtěl bych sestrojit něco v podobě bubnovyho skeneru, jen s moderníma součástkama (přinejhorším opět ofocovací stolici, ale vertikální). Jen to bude docela náročny na seznámení se s HW a vývoj SW (zpracování obrazu bez použití nějakých sw jako Kolor Autopano Giga, atp.). Aby výsledek byl adekvátní a lezl z toho opravdu jak ze skeneru a ne aby se nad tím potom počítač trápil spojováním a popř. aby bylo potřeba ručně dolaďovat (nepočítám případnou retuš špíny, to už je jiná záležitost)....
Stanley: ono jedna věc je, kolik se z toho dostane reálné informace, ale protože je to na filmu v diskrétní podobě a převáděny je to do digitální, tak je lepší, aby tu jednu linku zachytilo radějc víc pixelů než jen jeden. Ta linka může být posunutá o kousek, takže přes jeden pixel částečně zasahuje do jinyho. U mikroskopickyho objektivu se třeba (co jsem zjistil) běžně používá trojnásobek (tj. snímač aby měl třikrát větší rozlišení linek na milimetr než kolik dává objektiv). U té digitalizace bych se nebál "zachycených" 110 linek na milimetr digitalizovat třeba aj pětinásobným až desetinásobným počtem pixelů. (to třeba "umí" stolní skenery - umí mnohem vyšší DPI než těch 110 linek na milimetr, ale problém je u nich v mizerné optice, která to rozlišení na řádkové snímač nepřenese...)