Dokonce hotel a za ním se najednou objevily tramvajové koleje, krásná hospoda, výhled na Teslu a nadchod, po kterém jsem před zhruba hodinů šél. A dokonce i metro tu maj
Takže žádná dědina, jak to zpočátku vypadalo, ale Praha Hlouběín.
Doufám, že příští týdny nebudu moci koukat jen z okna na Hrad nebo na Měsíc, abych si jako chránil své zdraví
Tož nevím, snáť, mě do tej Prahy zítra pustěj. První to vyzkůšám v Olomócu. Šak aj růšku mám, slivovicu na dezinfekcu. Tož co.
Prostě musím. Už v Olomóco na třech místách, v Praze něco vyzvednůt blízko blázinca, vylozit zgaby z auta, opláchnůt hubu a jít spát.
Život je boj, boj, který je předem prohraný. Přesto musíme stále bojovat.