Strome, mě jako cestujícího opravdu zajímá, jak se mi cestuje. Vše ostatní je mi jedno. Je fakt, že mám kreditní jízdenku, čímž mu poskytuji v podstatě úvěr. Dobíjím maximálně dvěma tisíci, takže v případě krachu je riziko minimální. Ale zase můžu jízdenky objednávat a rušit v podstatě kdykoli přes PC, tablet, ale aj hlůpý telefón SMSkami. Nač stát někde u pokladny ? A žádné "jízdenky, prosím". Prostě sedneš, stevardka ti donese pití, pak noviny, kávu - vše v ceně jízdného. Navíc si lze objednat občerstvení, které je v ceně supermarketů. Ba dokonce jsem objevil, že i o něco levnější. Určitá nevýhoda by pro některé mohlo být, že kdekoli ví, jak se jmenuješ. Někdy se mě stevardka zeptá - "vy jste pan Jaryn ?" Tož Jaryn né
Zpětně se tedy dá dohledat, kdy jsem kam jel a kde jsem i seděl. Mně to ovšem nevadí, nic nekalého nikde neprovádím. Klidně nechť mají třeba i moji DNA. Každopádně mu držím palce, protože dělá něco pro lidi.
Takže pokud to jde, využívám jeho služeb. Bez dotací je stejně dobrý.
Ale i ČD se zlepšily. A Hlavní nádraží v Praze už je také na slušné úrovni.
Dříve to byla opravdu hrůza a bylo mi stydno.
A také zaměstná spousty lidí Jel jsem tam (z Olomouce do Prahy) za 105,- Kč, zpět za 180,- Kč ve "standart" třídě, která je pořád nesrovnatelně lepší než u konkurence. A zásadně jezdím bez jízdenky. Ve vlaku si stačí sednout ve správný čas na správné místo, před nastoupením do autobusu nahlásím jen číslo kreditní jízdenky a ona si mě odškrne, případě se mě zeptá, zda jsem Jaryn. Ale cestuji ze Zlína do Olomouce poměrně často (za 40- Kč), takže třeba stevardka Michaela mě už zná
Zrovna tam i zpět jela právě ona
Život je boj, boj, který je předem prohraný. Přesto musíme stále bojovat.