Kůkám až dnes, včera jsem musel poklidit, jelikož pro těhotnou manželku už je to poněkud náročné.
Český Krumlov a Budějce chválím extra
Když se občas v těchchle koutech zastavím (anebo zadívám na tvá fota ), tak na mne vždy dýchne mé mladší mládí 
a taky dávno "zapomenuté" vzpomínky a myšlenky. Ten kraj je opravdu hodně inspirativní a jsem rád, že jsem vyrůstal na Netolicku. Je fakt, že vše je od sebe kůsek. V létě odpoledne po práci jsem rád vzal kolo a svezl se přes Olšovice, z kopečka přes Mahouš do Němčic, kde jsem pokračoval přes Radošovice se zastávkou na Dehtáři, potom zajížďkou na kouzelnou zastrčenou Holubovskou Baštu a pak zpět přes Čakov do Holašovic no a odsud přes Dobčice a Chrášťany do Netolic a pak domů. Vše klidným, pomalým tempem a to byly vždy dvě hoďky úžasnýho a inspirativního relaxu. Jezdil jsem ale i v zimě, jelikož jsem byl natrénovaný z každodenního dojíždění na autobus do Budějc, takže mi to nevadilo. I na podzim byla ta cesta krásná, zvláště v době mlh nad rybníky. To jsem si mohl cestou i nahlas zpívat, aniž bych se musel bát, že se před někým ztrapním Občas nostalgicky zalituju, že jsem nezůstal u nás na chalupě a nešušním si něco tam. V Práglu je to jen z domu do kanclu a zpátky, kde si často musím podávat ruku s podivnými lidmi, že pro mne tohle gesto dávno ztratilo jakoukoliv hodnotu a je mi nepříjemné už podávat ruku i příbuzným či známým. To si raději přiťuknu, jelikož to zatím dělám jen s lidmi, které mám rád a uznávám je, nikoliv s každým, kdo se vetře jen proto, že něco potřebuje.
