Strome, iA mód používám proto, že se s cvakáním nechci nijak babrat, že chci pohotově fotit přímo za pochodu. Prostě ho vytáhnu (ne z gatí) a jdu na věc. Za pochodu není na nějaké nastavování čas. Jinak bych si koupil zrcadlovku s plným formátem (chlívek kinofilmu býval pro některé malý), budu si hrát s ostřením, s vyvážením bílé, s hloubkou ostrosti, se stativem a pod. Nejsem profesionální fotograf, fotím spíš jen dokumentačně. Jinak bych musel mít výbavu možná za statisíce. Saudkovi ambice nemá. Fota já sám mírně doostřuji, mám raději vyšší ostrost. Na dokumentování práce řemeslníků nepotřebuji pevný stativ, ale pevné nervy. Viz foto, kdy mi mistři úplně zbytečně vylomili dvě obkladačky - prý to jinak nešlo. Šlo. Stačilo použít o jedno či dvě plastová kolínka navíc. Ale proč by si komplikovali práci, když ji mohou zkomplikovat jiným a rádoby logicky to odkecat. Logicky mi také odkecali, že není třeba odsekávat starou omítku, že pórobetonové tvárnice stačí "lepit" na starou omítku i s něškolika vrstvami malby, že Ytongy přišroubují turbošrouby. Na mé požadavky jaksi nedbají. Takže až odejdou, budu muset alespoň v v rozestupech omítku vyšťourat a nacpat tam tmel. Zato pórobeton přetáhnou perlinkou a tmelem, prý aby to nepraskalo. Jenže spoj je mezi těmi Ytongy a původní zdí, ke perlinku určitě nedají. Perlinka je úplně zbytečná, stačí penetrace třeba Duvilaxem nebo i zředěným lepidlem na dřevo. Dělal jsem to tak už někdy před 15 lety, nepraská ani omítka, ani není patrný spoj se starým zdivem, ani obklady, které jem lepil přímo na pórobeton. Prostě vyhozené peníze za sice pečlivou, leč špatně udělanou práci. Zeďoš se mi také pochlubil, že už nakoupil nové levné obklady (cca 200,- Kč/m2) a lepidlo. Na stěnu cca 2,5 m x 1,5 m ho to prý stálo 4 000,- Kč. Nevím, ale asi počítá průřez cca 70%. Jinak si to vysvětlit nelze. Už jsem je chtěl vyhodit s tím, že si to raději dodělám sám. Zdá se, že se jich ale hned tak nezbavím. A nejsou to žádní Ukrajinci, ale našinci z jedné nemalé pražské firmy. Hlavně že se naučili dávat zákazníkovi pac. Hrubé práce udělali celkem dobře, byť jsem jim musel leccos připravit, protože se zdálo, že je to pro ně nepřekonatelný problém. Nevím, zda se na to dívat, že za to nemohou. Už kdysi jsem si ale podplatil jednoho nafoukaného archtekta pětistovkou, aby pro mě nedělal. Naštěstí pětistovku vzdal a já měl pokoj. Při kolaudaci Ing. arch. od památkářů jen čučela a zřejmě tušila, že to nemá punc architekta, že je to má práce. Jen říkala, že je jí jedno, kdo to navrhoval, že je to velmi zdařilé. Přitom právě ona po mně chtěla, že to musí být od architekta. Jednoho jsem tedy uplatil, jinému jsem důvěřova. stálo mě to 12 tisíc, jeho práci jsem také vyhodil. Takže se musím rozčilovat nejen doma, ale snad všude. A nebo bych mohl být ke všemu lhostejný a kašlat na to, nechat všemu volný průběh. Ale to bych musel být slepý, hluchý a dementní. Zatím nic z toho mě nepronásleduje. Možná časem. Proto se snažím maximálně zabrat, abych vše do té doby stihnul.
Strome, železničářům se říkalo "modrá armáda". U železnice opravdu musí být vše pečlivě organizované, musí do sebe vše zapadat. A vlak je jaksi o něco delší než autobus, takže budí mnohem větší obdiv. Také jsem měl doma elektrický vláček. Dokonce jsem snil, že bych dělal strojvedoucího, což naše děsilo

No, ale někteří strojvedoucí jsou dnes docela v balíku

Dokonce se ani nijak nemazali, tvrdí, že jsou křišťálově čistí. Já jsem každou chvíli špinavý jako prase a k balíku mám stále hodně daleko.
Život je boj, boj, který je předem prohraný. Přesto musíme stále bojovat.