Kolego, čo sa dá robiť. Valím autem z Prahý se zastávkó v Olomóco. V Prasé sem už musél shrabovat z auta snih. Po cestě jen pršelo a mlha.
Kolego, vše je relativní. Jen si vzpomeň, jak jsme se jako malí koukali třeba na deváťáky. A že nepozdravěj, to mě nepřekvapuje. Buď rád, že je neposílají krást. No nic. Bodo pokračovat ve své misi.
Strome, ty nevíš, že nejlepší obrana je útok ? A také že starého psa novým kouskům nenaučíš ? Musíš se s tím naučit žít jako třeba s diabetes mellitus
Kolego, já si nedělám iluze ani o dětech na vesnici. Nedávno jsem přijel na zahradu a vidím, že před vjezdem stojí auto. Tak jsem se sousedů zeptal, kdo to může být. No že je to jejich od Máni či koho a že jaksi odjeli jiným atem pryč. Tak jsem zaparkoval tak, aby mohli v pohodě vyjet. Alespoň mně by to problém nedělalo. Po několika hodinách jsem zaslechl za vraty hlasy. Tak jsem chvíli poslouchal a také nenápadne škvírou ve vratech výtečníka cvaknůl. Myslel jsem, že v pohodě vyjede. Jaksi se k tomu neměl. Jen jsem slyšel, že ta pi** s tů fábijů stójí tak, že nemože vyjet a jiné sprosté narážky, samé vole a ku***. To mi už nedalo a velezl jsem ven. Žádná omluva, natož pozdrav. Prý nemohl vědět, že je tam vjezd. Musel jsem kus vycouvat, aby jinak slovně silný mladý šofér mohl vyjet. No a to jsou synci z vesnice, z žádného města. Jiného malého synka poslali velmi věřící sousedů krást na zahradu k mé sestře. Když jsme ho vyhnali, tak opět nejen žádná omluva, ale velmi sprosté chování ze strany rodičů. A na
starocha kašli. Před jedenácti lety. když jsem ležel na neurologii se zády a já nemohl skoro chodit, tak sestryn se mnou zacházely, jako bych měl snad už devadesát let

Stávat musíte tak, že napřed jednu nohu, druhou nohu, chvíli posedět a pak vstát. Prostě ze mě udělali většího krypla, než jsem v tu chvíli byl, což mě psychicky docela srazilo. Když mi měřili tlak, tak naměřili nějaké vysoké hodnoty a dávali mi driáky, které nezabíraly. Mladé sestry byly na mě až zlé, že to na mě nezabírá. Dokonce mi stříkaly pod jazyk nitroglycerin. Má fota jsou důkazem toho, že jsem to přežil

Život je boj, boj, který je předem prohraný. Přesto musíme stále bojovat.