Tak se mi podařilo utopit svůj stařičký oblíbený fotomobil Sony Ericsson (Made in China !) v kýblu s vodou, kam mi vypadl z kapsy

Koukal jsem na něj skrz 20 cm naštěstí čisté studniční vody a v duchu jej odepsal. Kupodivu se stále snažil něco na displeji zobrazovat. Tak jsem vyndal baterku a snažil se odstříknout maximální množství vody prudkými pohyby. Pak jsem sušil na slunci. Displej se celý zahalil do bílého oparu. Po další hodině a otoční mobilu tak, aby z něj lépe odcházely výpary, opar zmizel. Vložil jsem baterii, zadal PIN a kupodivu telefon fungoval. Měl jsem několik hodin ztracený hovor (739 523 717 - kdyby někoho z vás také otravoval), tak jsem tam zovoval, abych telefon vyzkoušel. Vyzváněl, což mě uklidnilo. Byť jsem se představil, tak na druhé straně se mi ozval bez představení mužský hlas a něco začal mlet o nějakém pojištění a že jsem dovršil šedesáti let a zda jsem z Českého Těšína. Musel jsem mu říci, že to má nějak popletené (utopeným mobilem to určitě nebylo) a že bych byl rád, kdyby se mi představil, že i já jsem se mu představil. Vyblekotal možná smyšlené jméno. Tak jsem se ho zeptal, pro kterou že to pojišťovnu pracuje. Prý spolupracují se všemi pojišťovnami. Tak jsem mu poděkoval a rozloučil se. Toť první ověření funkčnosti právě vysušeného telefonu. Pak jsem zkoušel ostatní funkce a fotoaparát. I ten funguje, byť mám pocit, že je tam nějaká nažádoucí vrstvička někde uvnitř znát. Takže vylovení (odbahnění naštěstí ne) a vysušení. Výplata 3,50 Kčs

Život je boj, boj, který je předem prohraný. Přesto musíme stále bojovat.