Edo, lávka spadla už dříve, teď je tam už nová. I po té jsem se už prošel do nádherné Stromovky. Ta fota jsem tu určitě dal. I starou lávku a i lávku spadenou, po které jsem šel pár dnů před jejím pádem. Místo lávky fungoval převoz, který kvůli silnému proudu byl jištěn ještě lanem. Také tu někde budou fota i z toho přívodzu. Na Stromovku jsem zapomněl, ale posledně tam bylo opravdu moc lidí. Kolem Rokytky je to někde jako džungli. A najednou se vynoříš třeba ve starém Hloubětíně u metra.
Tedy je potřeba přejít kopec kolem střelnice. Nebo rybníky směrek k Černému Mostu. Či Hrdlořezy. To jsi jako na vesnici a ne v Praze. Takových míst je tam plno. Botanická zahrada je umělá, ještě jsem tam nebyl, byť jsem kolem ní několikrát jel shora (Bohnice), tak zdola (Trója). A nad Trójou jsi také jako na vesnici. A v Praze jsem viděl i ovce, slepice a kozy. Centrum krom Hradu mě už nijak netáhne. Snad ještě Staromák a kolem, Kájův most, Malá Strana, Kampa, aler i arky na Letné, kolem Petřína, letohrádku Hvězda, Lanronka, Bílá Hora, ... Ale stále je hodně míst, která ještě neznám. A v tom je to kouzlo Prahy, že je stále co objevovat. A ani pohled z okna přes zoom v noci nemusí být nezajímavý. Fotím jen z ruky, ale mám už připravený stabilnější stativ od staré kamery SONY. Je lae težší, na procházky ho určitě tahat nebudu. Jen ho možná vyzkouším a zase schovám.
Jo Trojská lávka stará, znám. V pozadí Podbaba s hotelem Internacional. Mám projité pěšky přes Stromku i kolem to rybníčku. V botanické zahradě jsem ještě nikdy nebyl, je to moc strojené, ale někdy se tam podívám, když to všichni tak chválí. A také příliš moc lidiček. Nad tou zahradou je to jako někde v pohraničí, staré chaloupky. Dole pro změnu luxusní vily, běloruská ambasáda, a jiné. Prošel jsem vše pěšky.
Tatry byly také nádherné, ale ty stvořila příroda, ne lidé.
Život je boj, boj, který je předem prohraný. Přesto musíme stále bojovat.