Tosa inu dorůstá výšky 55 až 61 cm a dosahuje váhy okolo 90 kg
Plemeno tosa inu vzniklo v Japonsku v 19. století. Byl vyšlechtěn jako bojový pes, který musel bojovat potichu a bez kousání.
Obě tato kritéria tosa inu splňoval. Vznikl zkřížením psů šikoku a dovezených buldoků, dog a mastifů.
Centrem chovu bylo zpočátku okolí Nagasaki a poté oblast Tosa. Kdysi byl nazýván japonským mastifem.
Japonské zápasy tos jsou zápasy výhradně mezi psy a jsou zásadně naprosto nekrvavé. Naše představy jsou značně ovlivněny západním pojetím psích zápasů, v nichž se nejvýše cení pes, který dokáže svého protivníka nejrychleji poranit a vyřadit tak z boje. Psi cvičení na zápasy západního stylu byli vycvičeni tak, aby se protivníkovi zakousli do nejzranitelnějšího místa, aby ho těžce poranili nebo dokonce zabili. Zmiňované zápasy v Japonsku měla jasná a poměrně přísná pravidla. A podobně jako v sumo si může pes postupně vybojovat tituly, jež sahají od úplného nováčka "maegashira" až po nejvyšší zápasnický titul - "meiken yokozuna". Titul však pes nezískává trvale. Pokud ihned po získání titulu jeho zápasnická kariéra neskončí, musí titul obhajovat a každá prohra pro něj znamená ztrátu hodnocení. Zápasů se účastnili pouze psi, nikoliv feny. Psi měli za úkol protivníka dostat na podložku a to bez kousání a vrčení, zápas se podobal spíše japonskému sumo, než krvavé podívané. Pokud to pes porušil, byl diskvalifikován. Za porážku, která vedla k okamžité diskvalifikaci, se také považovalo, pokud: - pes se úmyslně chňapá po svém protivníkovi, snaží se ho kousnout a štěká - pes štěká nebo kňučí strachy - pes ztratí svoji bojovnost a poodběhne o více než tři kroky. Vítěz se těšil velké úctě stejně jako jeho majitel.Zároveň byly Tosy používány jako společníci samurajů.