Smůla začala už ráno, když jsem se, při snídani, kousl do jazyka, když jsem ujel asi 5 km jsem si uvědomil, že jsem doma zapomněl hůl a se svou chromou nohou budu v lese pajdat o dušu, ale nevrátil jsem se (normálně ji nepotřebuju, jenom v terénu). Přišel jsem do lesa, vytáhl foťák a ona v okuláru hledáčku bliká červená baterka. Prošátral jsem všechny kapsy na vestě (a že jich je hafo), než jsem si uvědomil, že mám jinou vestu a baterka je v kapse vesty, která visí doma ve skříni. V lese nic, jen pár přestárlých hříbku, notně ožraných od jiných obyvatelů lesa. Také mi nezbude, než hledat, jiný les. V mé oblíbené lokalitě začala intenzívní těžba dřeva. Když jsem měl pět let říkala mi křesna, chlapče, kde se těží dřevo, tam hřiby deset let nerostou. Dlouholetá zkušenost mě poučila, že měla pravdu a já už deset let čekat nemůžu.
Nicméně žena volala nadšená, když se vrátila domů z práce. A shodli jsme se na tom, že jsem si alespoň v lese vyčistil plíce
