Také přeji dobré ráno

.
A tobě, Petře, navíc, abys tu neděli ve zdraví přežil
Řečnění je součástí mého života, alespoň od chvíle, co jsem se oženil

. Tchyně byla známá tím, že když chtěla říct
něco, na co by stačila jedna dvě věty, ji to trvalo pět minut

. Asi desetkrát odskočila k jinému tématu, o kterém
si myslela, že ho nesmí opomenout a nakonec jsem stejně nevěděl ani vzdáleně, co vlastně chtěla říct

.
Manželka a její sestra ji úspěšné kopírují, ale naštěstí ne v takovém rozsahu. Moje pochopila, že to nemám rád

.
Ale nejvíc mě štve, jak hlasitě mluví, to je forte fortisimo

. Ale nechce to uznat, říká, že mluví
normálně. Co mě ale překvapuje - její brácha mluví, jako Hanzlík v Postřižinách, akorát pomaleji

.
Dcera si také ráda pustí pusu na špacír, ale mluví alespoň k věci

.
A skoro tříletá vnučka pusu nezavře a chvilku neposedí

. Ale to její štěbetání miluji

.