Zuzko, ne nadarmo sa praví, že nikdo učený s nebe nespadl. Říkáš, že jsi šla rovnou do všech žánrů a cvakla krajinu, kytku, dům a vše blbě.
Já osobně si nemyslím, že by to zásadně bylo až tak na škodu mít těch žánrů i v počátcích vícero. Jen je třeba si rozmyslet co mě v té
krajině zaujalo, že to stojí za smáčknutí spouště, bylo to krásné světlo, atmosféra, nebo něco jiného? Proč chci vyfotit květinu, čím je
zajímavá, barvou, tvarem, nebo něčím jiným? Dům je zajímavý fasádou s neobvyklými štukami, nevšedními okny či úžasným nasvícením
nízkým sluncem, nebo i něčím jiným? Myslím, že tím střídáním žánrů si člověk časem vyhraní téma, které mu nejvíce vyhovuje a je to
dobrý trénink. Hodně fotografů odsuzuje stativ, že je to nepohodlné a kdo se s ním má válčet atd. Já naopak se domnívám, že stativ je
skvělá věc na trpělivost a komponování. Když už ho mám, tak si tu kompozici v klidu vyberu a mám i dost času na nastavení aparátu a pěkně
si vše promyslet. Ale i bez stativu není třeba nikde chvátat (pokud ovšem nefotím sportovní utkání, svatbu nebo válečnou reportáž). V klidu
si objekt tvého zájmu prohlédni s několika míst, zjisti odkud jde dobré světlo, klekni si, nebo i lehni, zda to bude dobré i s podhledu, nebo
vylez na kámen, pařez, nebo něco jiného, zda by to nebylo přece jen lepší s nadhledu. Prostě kreativitě a nápadům se meze nekladou...
A jedna z nejdůležitějších vlastnosti fotografa (alespoň dle mého názoru) kromě dobrého oka a nadání je hlavně pokora a trpělivost. Ono v
dnešní příliš kvapné době všichni (tedy asi ne všichni) chtějí vše a pokud možno ihned
. Také nevidím důvod proč by jsi nemohla
mít slušné a hezké fotky do rodinného alba. To není žádná ostuda fotit rodinu. já sám mám v archívu stovky snímků našich pěti vnuček, jednou
budou třeba rády, že je děda zachytil během jejích dětství (fotí je samozřejmě i jejich rodiče
). Takže Zuzano foť, zkoušej, uč se a
občas zde něco ukaž, ať vidíme, jak si vedeš
...