V současnosti, v digitální fotografii, to ale podle mne je úplná malichernost. -> no hezké, ALE, když jsem jednoho rádoby profíka upozornil, na to, jak by se jeho snímek dal ještě upravit mi ihned odvětil: "nehodlám se fotkou zabývat dýl jak 5 minut..." tak jsem ho upozornil, aby si v takovém případě přestal nazývat hanlivě fotograf no a pak se přestal vydávat za profíka, když to teda neumí, když je vlastně jen cvakal, okamžitě mne jeho ego poslalo kamsi a začal mi nadávat, že to umí ALE není to priorita a podobně, když se tím neživím, ať sklapnu, no zkrátka byl naježenej, že by to ani ježura nesvedl, tím podrtlh vlastně to, že vubec fotit neumí, tak jsem mu to jen ve slabé větě nadhodil, jeho ego už tak mělo dost a tím mne opět poslal kamsi a přestal se se mnou očemkoliv bavit
takže ano, lze vše upravit, jen právě v té digitální době to není priorita, v dnešní době je priorita mít TEĎ HNED rádoby kvalitní fotky, žádné volání, žádné máchání v chemii, žádné sezení před monitorem, jenlepší, když to bez zdlouhaveho přemáhání ihned padá z přístroje, tedy je pak jasné, proč Sigmu moc lidí nemusí, protože je to zvdlouhavá a zbytečná záležitost, když jiné krabice umí víc a rychleji... jen to prostě co nejvíce nacvakat a co nejrychleji vodliftrovat a tak ta pravá obrazová kvalita, to pravé obrazové potěšení se propadlo až kdesi ke dnu... mimojiné na výstavy nechodím ale když vidím co se vystavuje, tak o nic nepřicházím, vlastně je to stejné, ikdyž na zpracování mají ti dotiční času, jen je už k tomu nic extra nenutí... takže spíše bych řekl, jak nám digitální doba vymenila kvalitu za kvantitu, kdysi těch hezkých fotek tolik nebylo, ale když už byli, bylo to fajnové (Adams, Sudek), dnes se jezdí do norska či irska cvakat šutry u moře na širokáč s přepálenými mraky a pak se z toho dělají mega výstavy top exceláns, pije se u toho šampáňo hlavní fotič je voháknut jak manekýn do katalogu prádla, a ty výcvaky, které klidně zvládne nějaký cvakač s ajfounem kdesi na lipně stojí za prd a nikoliv za opravdovou obrazovou potěchu...
PS: jen k pochopení rozlišení barevné nuance, podívejte se na záběry z Pána prstenů, z krásných barevných letních kopců Kraje, kde se prolínají odstíny zelené louky, stromů a uschlé trávy, dále velmi hezky prokresleného hobitího příbitku Bilba Pitlíka jakožto nádherná stínohra pro veliký dinamický rozsah světel a stínů, to je prostě obrazové potěšení, to je film, to je Kodak. Pak se podíváte o deset let v prvních záběrech Hobita de-facto na stejné místo, stejně nasvícené, se stejnými barevnými předlohami ale jen digitálně sejmuté a ještě více digitálně upravené, najednou je to na obrazovce ploché, nevýrazné, kontrastní a bez větší škály odstínů ve většině slévané jen do jednoho odstínu odstínované pouze jasovou složkou, mnoho míst přepálených se špatným pokusem toto narovnat a ve stínech jen tma opět se špatným pokusem toto narovnat, takže obrazově nuda a samá nuda až z toho bolí očí, hlavně že to je ostré do 4k, to je prostě digitální bayer, výhoda jen a jen v ostrosti, ničím jiným... takto bych také nějak popsal rozdíl mezi Foveonem a bayerem, proto než abych měl megapixelové fotky, u kterých rozlišení stejnak není prioritou, raději zvolím Foveon, který mi naoplátku nabídne obrazové potěšení...
, na ale asi by som mal zacat...
A kopec se vždy jmenoval Barbořina, no ne? 
