. Barevného srovnávání Sigmy a Nikonu 7000 jsem si v prvním půlroce užil dost. Neuměl bych to barevně dopasovat k sobě tak, abych byl na pochybách, která fotka je z čeho. Ale u cizích fotek bych si netroufal dopředu nic hádat, už se mi několikrát stalo, že mi např. Vladimírovy (ruby52) fotky z Olympusu velmi připomínaly Sigmu a myslel jsem, že tajně přezbrojil... 
Taky je mi vcelku jedno, z čeho dává Petr fotky, stačí mi slušnost a hlavně nepomlouvání značky, jejímiž chvalozpěvy tady přesně rok zaplňoval desítky svých příspěvků. Dnes je marné je hledat, zbylo jen pár drobků...
. Fotit umí velmi dobře a jeho fotky si vždy moc rád prohlédnu. Ale fekální a dehonestující slovník tady určitě nikomu nemůže chybět... Lubore, mám jenom velmi omezenou zkušenost s monitory Apple na současném trhu a jenom za sebe musím upřímně říct, že u mne velmi dobrý. Velikost 27 palců s rozlišením 5K je pro Merrill to pravé, stejná velikost s polovičním rozlišením je luxusní pro webové zmenšeniny. To jsou holt ty menší pixely... Jo, a nakonec to nejdůležitější. Barevně byly ty různé monitory od sebe k nerozeznání a na prodejně je určitě nikdo nekalibroval.
). Můj kamarád grafik, ktreý se touto činnosti živil, vlastnil tehdá zrcadlovku Canon s 6 Mp ( přesné označení už si nepamatuji ). Ač SD10 měla skutečné rozlišení jen 3,5 Mp, často mě žádal při své práci o výpomoc a já jsem musel v jeho ateliéru se svou SD10 fotografovat pro jeho účely různé krabičky na čaje, na hračky a pod. Jeho Canon to tehdá nezvládal. Vůbec ale ne kvůli barvám! Pohořel na moare, které jeho Canon při fotografování tištěných předloh nedokázal potlačit, ať krabičky na čaje natáčel jakýmkoliv směrem, zatím co má SD10 se s tímto hravě vypořádala. Byl jsem rád a moje sebevědomí, že mám dokonalý fotoaparát tehdá bylo na samém vrcholu. 
