nikdo tě nenutí, byl to jen návrh... Stejně tak už tu nemusím nic napsat a můžu si ty těžce dobité informace nechat jen pro sebe 
Takže popořadě, tedyk se dostáváme přímo k jádru věci, nebudu vypisovat přesné čísla bo je ani neznám ale principiálně nastínit to snad ještě dovedu a tedy trochu si nejprve nastíním dopředu klasické snímače s barevnými filtry, takže takto, plocha fotocitlivých buněk je pokryta barevným filtrem, který musí mít své optické vlastnosti a tedy fungují podobně jako filtry pro černobílou fotografii, to nese i své úskalí, takže ten co už fotil na film a filtr používal ví, že se musí při užších vlnových délek prodlužovat, tak a to je naprosto stejné, tedy filtry pohltí světlo až z 30%, no a ještě to má své úskalí, protože vyrobit přesné barevné filtry v mikronových velikostech je velmi náročné, takže se výrobně slevuje a nahrazuje se to spíše výpočetním výkonem, když je tam tak i tak velmi zapotřebí, tedy dejme tomu že fototranzistor pod modrým filtrem je i z malé části citlivý na červenou a červený na modrou, to už je zhlediska přesného určení barvy náročné, dále ještě rozeznání nebo spíše citlivost jednotlivých fototranzistorů (mikrovolty na počet fotonů) má lepší nábojem vázaný prvek, fototranzistor sice dokáže to a samé ALE většina unipolárních tranzistorů nedokáže pracovat přesně lineárně, no ale už taknějak odbíhám, ikdyž není naškodu pokračovat no asi jo, takže CCD má sice výhodu v přesnějším převodu světla na napětí, nicméně výrobně má takový snímací čip pouze analogový výstup, tedy pomalé odečítání řádek po řádku, buňka po buňce, a tak je zapotřebí k čipu další obvody, řízení čipu, zesilovače, no a u CMOS snímače se to dá integrovat do buňěk, tedy fototranzistor nemusí být tak veliký, už z hlediska výrobní technologie se dá v rámci jedné buňky naskládat, od spouštěcích tranzistorů, resetovací či jednoduché zesilovače, tak vznikají v podstatě jednodušeji vyrobitelné obvody, proto je jich v posledních letech takový BOOM, no postupně se už prokousávám tam kam potřebuji, tedy systém CMOS umožňuje jednoduché konstrukce jako ostatní elektronické obvody třeba procesorů, proto vznikla řada EXMOR, kdy se fototranzistory přesunuli napovrch a veškeré zázemí čipu je pod povrchem, dá se tak jěště více využít takový prostor na vnistřní obvody, takže proč CMOS? protože cena, tuto technologii zvládá spousty výrobců, naproti CCD, kde se používá více druhů materiálů polovodičů, kondenzátorů a odporů, nutnost větší fotobuňky, zkrátka na dnešní rychlou dobu složitější výroba... tak snad jsem to vysvětlil dobře, protože se konečně dostávám k Foveonu, který má kořeny u obou prvků, no jdu na to, takže asi si už většina přečetla, jak Foveon vznikl, to že první Foveon byl vlastně jen 3x CMOS se 16Mpix, ale vzhledem k nutnosti zpracování takových dat, kde na to zkrátka nebyli výkoné signálové procesory to zůstalo jen v prototypu... Takže až ten první Foveon přišel jako kombinace CMOS a CCD, tedy se objevilo, že s tloušťkou materiálu je nejenom úbytek světla ale i dopad vlnových délek, tedy se zjistilo, že dlouhé vlnové délky pronikají hlouběji do materiálu, tak se to začalo zkoumat, nakonec vznikl první čip, jelikož v té době vůbec snímací čipy byli stále v plenkách a tak i výrobní technologie, tak vzhledem ke složitosti takového snímače bylo zapotřebí jej vyrobit co nejjednodušší, takže postupem času vznikl snímač se třemi vrstvami fototranzistorů nad sebou, neslo to i své úskalí s výtěžností waferů, zde je zapotřebí opravdu přesná litografie a velmi čisté materiály. No vrátím se tedy k tomu barevnému rozlišení, zjistilo se, že UV zůstává na povrchu, modrá jde těsně pod fototranzistor, zelená zůstává po 3um a červená až infračervená jde až pod 6um, to ale nese svá úskalí, křemík jak známo není žádný světlovodič, tedy nejenom že s hloubkou křemíku dochází k filtraci vlnových délek ale hlavně rapidně klesá intenzita dopadajících fotonů, takže jako příklad, budu-li měřit jen infra, napovrchu přímá plocha fototranzistoru dá dejme tomu k porovnání 100%, ale ta a samá plocha fototranzistoru se stejnými parametry avšak překrytý 5um materiálu naměří už jen 25-30% (v závislosti na druhu stínicího materiálu), takže jsem konečně nastínil jiný problém zhlediska našeho oblíbeného foveonu, a to, čím hlouběji, tím více problémů... tedy, protože bylo zapotřebý vyrobit né jenom jednu vrstvu snímačů, ale hned tři, bylo zapotřebí zjednodušovat, a tak se obvodově foveon chová jako CCD, i přes to, že je vyroben MOS technologií, tedy Foveon (krom Merrill) je jediný CMOS snímač, který pracuje pouze analogově a ke své práci potřebuje řídící a snímací obvody takže všechny první tři Foveony fungovali na velmi podobném principu CCD, proto ta nevalná rychlost odečítání dat z čipu. Vrátím se zpět k technologii, tedy se podařilo vyrobit snímač, který nese v jednom pixelu přímou informaci o dopadajícím sětle (barvu, intenzitu, jas) za pomocí třech snímačů pod sebou, výrobně je odproštěn od filtrů RGB či potřeby mikročoček, to ale nese také své úskalí, tedy je zapotřebí všechny tyto vrstvy najednou zpracovat, řekněme, že se to pak chová jako 3 samostatné čipy, je zapotřebí třech A/D převodníků, a velmi silný obrazový procesor, který musí propočítat vždy ze třech pixelů potřebné data, ze začátku sem si také myslel, že to není tak složité, našel jsem však jedno fórum, kde to bylo trochu popsané, vzásadě to má foveon horší, protože klesá na dalších dvou fototranzistorech intenzita (proto nemá rád příšeří) ale nadruhou stranu stále zpracovává pouze 3 buňky mezi sebou, no je to složité, kdo zná SD14, tak ví, jak to dlouho trvá a to má 600MHz RISC procesor... Takže na závěr, klasický RGBG to má jednodušší, veškeré informace se propočítávají v rámci 3x3 pixelů, takže zprvu barva, zprůměrování, určení jasu a propočtení jasu s vypočítanou barvou, nějaká ta deinterpolace a zpěr iterpolace, zatímco u Foveonu se veškerý propočet provádí pouze v rámci jednoho pixelu... Takže vyplývá zde možnost přesného určení intenzity a barvy, per-pixel ostrosti kde se neovlivňují sousední pixely, no a tímpádem větší možnosti dynamiky, naopak problém nastává při menší intenzitě, kde už se třeba na poslední fototranzistor nedostane, pak je těžké něco rozpoznat mezi šumem, proto vznikají známé fialovo zelinkavé obrazce... no a pak je tu lom světla, difrakce, aberace atd ale to snad až příště...
- 1F46EE5847364BF4A10B4E6C3C8FA008.jpg (39.36 KiB) Zobrazeno 6784 krát
No zatím by to stačilo, za hrubky se omlouvám, píšu rychle a nečtu to po sobě
přístě mohu pokračovat, pokud by se to plkání nelíbilo, může to admin klidně smazat, nemám s tím problém, ale rád bych, aby se o tom více diskutovalo, obecně se o technice Foveonu moc nemluví...Tedy alespoň dnešní kytí (už si na velikost souboru dám pozor)...
Josef.
. Ještě že vznikají ty naučné stezky, člověk aspoň na moment nemá pocit, že se v lesích jenom kácí skoro neomezeně... 
