Dobrý. Já jsem dělal taky všechno možný na motorky i známým. Včetně sváření chladičů z hliníku a předního litého kola,
po karambolu.
Jinak páčky a takové drobnosti jsem dělal vodíkem a potom, když se vodík už nekupoval, tak i acetylénem.
Vodíkem byl dobře nastavený plamen, když se s ním fouklo na studený plech a srazila se na něm voda a plamen měkký,
musel být aspoň o číslo, až dvě, větší hořák, než by byl na sváření ocelového plechu stejné síly autogenem.
Plamen nastavit hodně měkký, nesměl mít špičku modrou, jako při sváření železa.
Dělaly se ojniční ložiska a nebo nová ventilová sedla a vodítka a dělal jsem na Matchlessa výfukový ventil z pásáku DT CCCP.
Ten totiž vydržel nafurt, narozdíl od původního.
I pouzdro bronzové do karburátoru Amal na Nortona, tam byl problém, že se původní slitina karburátoru díky vibracím vydrchala
a šoupátko mělo velkou vůli a na volnoběh jak se hnulo ke straně, to měnilo otáčky.
Přerovnal jsem šoupátko a výstružníkem projel karburátor a udělal pouzdro s 0,4mm stěnou, na přípravku nasazené na soustruhu
a jehláčkem po nalisování udělal kanálky