Převzato z FB, doufám, že se autor, Jaroslav Jindra, nebude zlobit.
Fotka i text se mi líbily, tak jsem neodolal a přemístil i sem.
___________________________________________________________
Z rodinného archivu.
V roce 1913 zavedla poštovní služba Spojených států doručování balíků s možností posílat cokoliv vážící méně než 50 liber (23 kg). Američané se okamžitě do nové služby zamilovali a netrvalo dlouho a předmětem zásilky se staly rovněž děti.
Prvním lidským balíkem v historii byla údajně pětiletá May Pierstorff, kterou v únoru 1914 poslali rodiče z Grangeville do Lewistonu v Idaho, aby navštívila svou babičku. Byla těsně pod váhovým limitem, takže si její rodiče spočítali, že odeslání dívenky poštou je mnohem levnější, než jí koupit jízdenku na vlak. Navíc tak měla zaručený doprovod po celou cestu a ušetřilo se i za fiakr z nádraží. Za 53 centů v poštovních známkách dívenku k babičce osobně doručil poštovní doručovatel Leonard Mochel.
Kam přesně se u takové zásilky umisťovaly známky a jak probíhalo razítkování není známo, ale proslýchá se, že se tímto úředním procesem nechal o půl století později inspirovat český režisér Jiří Menzel při přípravě scénáře oskarového filmu Ostře sledované vlaky.
Systém umožňující posílání „lidských balíků“, který fungoval pouze několik měsíců, zaujal i mého prastrýce Rudolfa, žijícího tou dobou v americkém státě Connecticut. Ten se rozhodl odeslat na návštěvu k babičce na rodné Rychnovsko svého jediného potomka, mého prabratrance Káju (na snímku vpravo). Americká pošta podle úředních záznamů dopravila v červnu 1914 chlapce bezpečně přes oceán, kde ho předala Císařsko-královské poště. Tou dobou však v Habsburské monarchii panovala následkem atentátu na následníka trůnu poměrně nepřehledná situace.
Jaký byl další Kájův osud tak není známo, ale před chvílí mi přišla od České pošty SMS, že se mi pokoušeli doručit poškozenou zásilku ze Spojených států. Ačkoliv jsem se nehnul z baráku a nikdo nezvonil, nebyl jsem údajně k zastižení..