Leica M9

[josef38]

A ještě jeden, hemžení plavců před plavbou v Třebenicích pod elektrárnou, každý si drží tu svou nezbytnou bójku, počasí ale přálo.

[**lasta]

Hezká reportáž z parádní akce..

U té druhé fotografie je parádní světlo .


Připadá mi ale , že ty fotografie ale nejsou z Leica fotoaparátu...

[josef38]

Hezká reportáž z parádní akce..

U té druhé fotografie je parádní světlo .


Připadá mi ale , že ty fotografie ale nejsou z Leica fotoaparátu...

Máš pravdu, všechny nejsou z Leicy.
Nechci zakládat novou sekci, naopak tuto chci opět oživit.
Mohu ale ubezpečit, že jsou fotografované objektivem LEICA VARIO-ELMARIT ASPH, 8 - 18/ 2,8 - 4

Dík za návštěvu a měj se.

P.S.
Název této sekce nebyl moc rozumně zvolený, protože omezuje na fotky jen z Leicy M9, kterou už nemám a myslím, že už ani není moc jejích majitelů. Bylo by dobré, kdyby tato sekce šla přepsat, to ale bohužel nejde.
_____________________________________________________
Vypůjčil jsem si fotografii Honzy Jirkovského z této akce, kde mě také nechtíc i s aparátem zachytil.

[**lasta]

Ahojky.

To nebyla výtka, jen úvaha, špatně jsi mne pochopil.

Vidím, že jste se opravdu vyblbli...

Na tobě je vidět opravdové zaujetí...

Jen tak dál...

[josef38]

Ahojky.

To nebyla výtka, jen úvaha, špatně jsi mne pochopil.

V pohodě. Jen jsem využil Tvého dotazu k vysvětlení, které jsem stejně chtěl sem napsat.

[josef38]

A snad už opravdu poslední tři z Vltavských meandrů.
Jarda Chytil udává směr, kam plavat. Kristýna dozoruje akci ( jen malá poznámka, a to že oba přeplavali "Severní kanál", který se nachází mezi Skotskem a Irskem a kanál La Manche. Ten Severní kanál je ještě větší záhul, jak La Manche. )
a známý fotograf Honza Jirkovský, který už se spokojeně uvelebil v doprovodné lodi. Organizace byla zásluhou Kristýny Dykové stoprocentní.
_________________________________________________________________________
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/prvn ... vete-54299

https://www.edgarpower.cz/news/la-manch ... yna-dykova

[josef38]

Nejmladší rybář, kterého ve svém okolí znám. Ryby neloví, ale chytá. Když rybu chytí, opatrně jí vyjme z huby háček a pustí zpět do vody. Když jeho děda, který ho k rybaření dovedl, rybu chytí a zabije, vynadá mu, že je vrah a celý den s ním nemluví. Kluk má moje sympatie.
_______________________________________
Leica M245, Voigtländer 15 mm.

[josef38]

Fotografie, která na mě na FB vykoukla. Scéna nejspíš zinscenovaná, ale nápad pro tuto dobu prostě perfektní!

[josef38]

Když zemře zámožnější bezdomovec, aneb
Prach jsi a v prach se obrátíš!

[josef38]

Přihodím k předchozímu obrázku jeden citát od Benjamina Franklina:

"Kdo zemřel bohatý, žil špatně."

A takto mi na tento citát odpověděla moudrá a smířlivá umělá inteligence:

"Franklin tímto výrokem zdůrazňuje, že bohatství samo o sobě není dostatečné měřítko kvality života. Důležité je, jak člověk svůj život žil a jakým způsobem prospěl sobě, svému okolí a společnosti".

A je dost možný, že dotyčný pán byl ve svém životě spokojený a sám si zvolil tento způsob žití.

Nemusí s tímto citátem každý souhlasit, mě se ale líbí.

[josef38]

Dnešní obligátní kilometřík v Podolí.

[**lasta]

Josef...

[josef38]

Josef...

Dík lasto, poslední dobou se věnuji převážně této činnosti. Je to v mých letech taková předkremační devastace těla.
Trochu přeháním, ale skutečně mi tato činnost hodně pomáhá. Člověk si při plavání v dráze bazénu dokonale vyčistí hlavu a rozpumpuje endorfíny zase až do příští návštěvy Podolí. Časem se to stane až drogou. Doporučuji všem! Měj se!

[josef38]

Terry Hayes "Já poutník"

Zajímavá knížka, pasující do současné doby.
_______________________________________________
Nový můj přírůstek, s kterým se ale fotografovat nenenchá.

[josef38]

K té knížce,
chci podotknout, že se jedná jen o román – tedy fikci, a ne o dokument dle skutečnosti, jinak by mě z toho dost mrazilo.
Jde tady spíše o to, uvědomit si, jak moc se tyhle dva světy od sebe liší a jak moc je nebezpečná ta dnešní migrační politika.
Tuhle knihu by si měli přečíst hlavně politici, kteří rozhodují o nás bez nás. I když je to „jen“ román,
nad jehož některými pasážemi se člověk pousměje, určitý obraz o světě, který je nám tak cizí, vykresluje.
Pro tuto dobu je to v každém případě čtení poučné.
Howgh.
_________________________________________________________________________

https://www.informuji.cz/clanky/2112-te ... e_vignette

[**lasta]

Josef...

Dík lasto, poslední dobou se věnuji převážně této činnosti. Je to v mých letech taková předkremační devastace těla.
Trochu přeháním, ale skutečně mi tato činnost hodně pomáhá. Člověk si při plavání v dráze bazénu dokonale vyčistí hlavu a rozpumpuje endorfíny zase až do příští návštěvy Podolí. Časem se to stane až drogou. Doporučuji všem! Měj se!

Fandím jakémukoliv pohybu.. .

[josef38]

Fandím jakémukoliv pohybu.. .

Jasně, přesto ale upřednostňuji pohyb v horizontální poloze!

[josef38]

Dnešní podzimní ráno z balkonu, jak to viděl mobil.

[jizapo]

Ahoj Josef.
Dnešní podzimní ráno z lesa. Jak jsem to viděl já

[josef38]

Převzato z FB, doufám, že se autor, Jaroslav Jindra, nebude zlobit.
Fotka i text se mi líbily, tak jsem neodolal a přemístil i sem.
___________________________________________________________
Z rodinného archivu.
V roce 1913 zavedla poštovní služba Spojených států doručování balíků s možností posílat cokoliv vážící méně než 50 liber (23 kg). Američané se okamžitě do nové služby zamilovali a netrvalo dlouho a předmětem zásilky se staly rovněž děti.
Prvním lidským balíkem v historii byla údajně pětiletá May Pierstorff, kterou v únoru 1914 poslali rodiče z Grangeville do Lewistonu v Idaho, aby navštívila svou babičku. Byla těsně pod váhovým limitem, takže si její rodiče spočítali, že odeslání dívenky poštou je mnohem levnější, než jí koupit jízdenku na vlak. Navíc tak měla zaručený doprovod po celou cestu a ušetřilo se i za fiakr z nádraží. Za 53 centů v poštovních známkách dívenku k babičce osobně doručil poštovní doručovatel Leonard Mochel.
Kam přesně se u takové zásilky umisťovaly známky a jak probíhalo razítkování není známo, ale proslýchá se, že se tímto úředním procesem nechal o půl století později inspirovat český režisér Jiří Menzel při přípravě scénáře oskarového filmu Ostře sledované vlaky.
Systém umožňující posílání „lidských balíků“, který fungoval pouze několik měsíců, zaujal i mého prastrýce Rudolfa, žijícího tou dobou v americkém státě Connecticut. Ten se rozhodl odeslat na návštěvu k babičce na rodné Rychnovsko svého jediného potomka, mého prabratrance Káju (na snímku vpravo). Americká pošta podle úředních záznamů dopravila v červnu 1914 chlapce bezpečně přes oceán, kde ho předala Císařsko-královské poště. Tou dobou však v Habsburské monarchii panovala následkem atentátu na následníka trůnu poměrně nepřehledná situace.
Jaký byl další Kájův osud tak není známo, ale před chvílí mi přišla od České pošty SMS, že se mi pokoušeli doručit poškozenou zásilku ze Spojených států. Ačkoliv jsem se nehnul z baráku a nikdo nezvonil, nebyl jsem údajně k zastižení..