A tady jsem o každých prázdninách chodíval nakupovat do obchodu pro chleba. Vedle byla malá masna. V řadě před obchodem si ženské vyměnily nejnovější drby o těch, kdo tam zrovna nebyl, kdo s kým, jak a proč
Chleba v pondělí, maso v pátek, ... Bylo to docela zajímavé, v podstatě to mělo i svoje kouzlo. Do silně zakouřené hospody jsem chodíval pro sodovky. Tam zase machrovali chlapi, jací jsou borci, jaké měli okno a co všechno po, když se pořádně napili. Do kaple se pak všichni chodívali modlit. Jen kaple se zmodernizovala - je tam i aparatura. Kdo se nechodil modlit, tak byl v té vsi na černé listině jako neznaboh. A zajímavé bylo, že kaple byla tenkrát odemčená stejně jako většina kostelů. Dnes? Obchůdek a hospoda jaksi už neopravili. Hospoda a obchůdek je snad pod kulturním domem. Venkovní zábavy jinak bývaly v Hliníku. Ty mě nelákaly, tento folklór jsem opravdu nemusel, protože jsem spíš odporný skoro abstinent. Soutěžit, kdo víc vypije či vykouří víc šmaňáků se mi nechtělo, to jsem za hrdinství nikdy nepovažoval. No a po takových zábavách nejen tam i občas nějaké to nechtěné dítko, někdy se nevědělo ani kdo s kým
Jinak pro mě práce a práce na zahradě - brambory, řepa, kukuřice, sečení a mlácení obilí, ...
Ale práce prý osvobozuje
Život je boj, boj, který je předem prohraný. Přesto musíme stále bojovat.